Německá thrash metalová úderka z Schweinfurtu se v době rozpuku stylu zapsala ničivou thrashovou deskou „Go and Live... Stay And Die“, na které však byly patrné snahy o techničtější přístup ke kompozicím. To se plně projevilo na druhém a dnes asi nejznámějším albu „Brain Damage“. Písně plné ostrých riffů proložené mnoha zvraty a odbočkami měly vždy méně příznivců než přímočarejší projev Kreator nebo Destruction. Tak to na počátku devadesátek vzdaly i mnohem vyspělejší spolky Sieges Even, Mekong Delta nebo Coroner, a Vendettu to úplně položilo na lopatky…
Když se porozhlédnete po souborech, které po rozpadu zvládly návrat na scénu, tak vždy narazíte na vůdčí osobnost s buldočí povahou, která i přes nepřízeň osudu, současných trendů a jiných vnějších vlivů tlačí svou káru neustále před sebou. Takovým člověkem je u Vendetty baskytarista Klaus Ullrich, který stál u jejího zrodu a jako jediný pamatuje všechny vzestupy a pády. Od roku 2002, kdy reinkarnoval kapelu, stojí po jeho boku zpěvák Mario Vogel, který se spolu s dalšími muzikanty podílel na dalších třech albech. Po posledním albu „5Th“ došlo k další rotaci a kapelu doplnily dvě nové posily - kytarista Jan Hüttinger a bubeník Domi Bertelt (Vendettě pomáhal s výsledným zvukem na předchozích albech). Že to byla trefa do černého nedokazuje jen jejich precizní hra, ale I fakt, že pod Domiho vedením byla nahrávka smíchána naprosto jedinečným způsobem, srovnatelným s opusy předních světových kapel. Mastering Michaela Simona nic nepokazil a ponechal nahrávce plnou dynamiku, což je u tohoto druhu muziky jev spíše vyjímečný. Plně si můžete vychutnat sekané plnotučné riffy, ostře kovově drnčící baskytaru a kulometné salvy bicích. Poněkud zvláštní je fakt, že drtivou část produkce vytvořil s Klausem dnes již nehrající axeman Achim „Daxx“ Hömerlein.
Zvuk a hra jednotlivých členů je bez chybičky. Rezervy nutno hledat jinde. Jednou ze slabin souboru je styl a způsob zpěvu Maria, jehož projev je nevýrazný, chvílemi až nudný. Jedná se však o uměleckého vedoucího, takže náprava nebude jednoduchá. S tím částečně souvisí i poněkud nedotažené refrény, pokud už je mezi slokami rozeznáte, tak v ten okamžik se většinou skladba začne drolit a ztratí tah na branku. Kytarová sóla jsou jen tak nějak do počtu a žádné vám v hlavě nezůstane – je vidět, že se kapela více soustředí na masivní riffy a tlak, což jim jde celkem dobře, ovšem někdy k sobě lepí různé kousky skladby, které jako celek působí nesourodě.
Vypalovačka s feelingem Kreator / Destruction „Shoot To Kill“ na úvod nemůže být zvolena lépe – to je thrash jako řemen. I následující klipovka „Stranglehold Of Terror“ je povedená, kytarista Michael vkládá i opatrné sólo. V modernějším pojetí thrashe „No Hands But A Gun“ předvádí Klaus slapovou mezihrou na basu. „AK-47“ zajímavě kombinuje heavy metalové pasáže s thrashovým cvalem. Titulní „Black As Coal“ se nese v houpavém rytmu hardcore punkových Pro Pain a skutečně drtí, pobaví i pomrknutí na metallicovskou pasáž z „One“. Podobně adrenalinovanou nasranost předvádí závěrečná „Beast In Her Eyes“, „Time To Change“ má částečně metallicovskou příchuť.
V některých písních („Death Means Relief“) není jednoduché se zorientovat. První minuta s metalovými riffy a slap baskytarou, než se spustí thrashová řezanice, vám zamotá hlavu, refrén objevíte až po několika posleších. Po dvou slabších kouscích – monotónní „Cheap Death“ a panterovským power thrashem načichlou „Pallbearer“ přichází „For Dear Life“, která má poměrně zajímavý vývoj. Tempo a razance v průběhu skladby nabírá na dravosti a agresivitě, zpěvák v určitých polohách připomíná Blaze Baileyho a je znát, že se tu pohybuje na hranici svých možností.
Šestá deska Vendetty s trochu piroteskním obalem černé brikety oproti starším záležitostem vcelku mile překvapila. Hodně problémů bylo odstraněno a zbylo jen několik kaněk na kráse. Kapela přišla se světově nazvučeným thrash metalem různých barev a odstínů, inspirovaným staršími i novějšími hudebními vlivy a probojovala se do první ligy germánských drtičů. Umístění v první pětce již není s dalším počinem nereálné.
P.S. : A o čem je vlastně text titulní skladby „Černý jako uhel“? Je to volný překlad českého „Jasný jako facka“ a pohybuje se (tak jako valná většina skladeb) v sociálně kritických vodách, tepající politickou situaci v dnešní západní společnosti.
|
