Již čtyři roky uběhly od doby, kdy Children of Bodom ohlásili rozpad a následná smrt frontmana Alexiho Laiha pohřbila veškeré naděje na návrat kultovní melodeathové formace. Tehdy snad všichni považovali za samozřejmost, že o přeživších členech finského kvinteta v blízké budoucnosti uslyšíme, protože tak špičkoví muzikanti se přece ze scény jen tak ztratit nemohou. Jenomže zákonitosti hudebního průmyslu jsou někdy nepředvídatelné, a tak za celou dobu nebylo ani o jednom ze čtveřice bývalých Bodomáků hlasitěji slyšet. Baskytarista Henkka T. Blacksmith založil podivný alternativně rockový projekt Moon Shot, jehož hudba je na míle vzdálená té, co dělal s Children of Bodom. Bubeník Jaska Raatikainen se přidal k dark rockerům Mercury Circle. Kytarista
Daniel Freyberg na sebe vzal roli opatrovníka pozůstalosti kapely Bodom After Midnight (jež měla vskutku jepičí život) a o jeho dalších hudebních aktivitách není nic známo. Překvapivě dlouhé ticho panovalo i okolo posledního z členů legendárních Bodomských dětiček. Přitom klávesák Janne Warman byl (na rozdíl od bývalých spoluhráčů) skladatelsky aktivní po celou svou hudební kariéru, a když mu kapelník Alexi Laiho nedovolil uplatňovat nápady v rámci Children of Bodom, ukájel svoji kreativitu v sólovém projektu Warmen, v němž již několikrát dokázal, že umí produkovat minimálně stejně kvalitní hudbu jako jeho domovská kapela.
Janne Warman nás dlouho napínal a podrobnosti o chystané novince projektu Warmen tajil, když ale oznámil, že všechny skladby nazpíval jediný zpěvák (což u Warmen nebývalo pravidlem) Petri Lindroos z folk metalových Ensiferum, bylo jasné, že nás čekají velké věci a chystaná novinka "Here for None" se okamžitě stala jednou z nejočekávanějších desek melodeathové scény letošního roku.
Těžko soudit, zda to byl záměr od samotného počátku nebo to vyplynulo postupně ze společné chemie nové sestavy projektu, ale nahrávka "Here for None" zní jako dokonalá kopie Children of Bodom. Už od chytlavého otvíráku "Warmen Are Here for None" nás čeká přehlídka čistokrevného bodom metalu se vším, co do hudby této legendy vždy patřilo: Chytlavé melodie, agresivní pasáže, svižné tempo, typické bodomácké klávesové rejstříky, souboje kytary a černobílých klapek, nespoutaná energie a nezaměnitelná atmosféra. Velkým překvapením je Lindroosův zpěv, které ani na moment nepřipomíná Ensiferum. Naopak se hodně blíží výrazu Alexiho Laiha, čím pomáhá dokreslit již tak dokonalou iluzi, že posloucháte nové album Children of Bodom. Při poslechu novinky posluchače přepadne nostalgie a neubrání se vzpomínkám na alba "Hate Crew Deathroll" či "Are You Dead Yet?".
Poměrně krátká stopáž desky je ku prospěchu věci, protože díky ní nahrávka neztrácí energii ani tah na branku. Přiměřeně dlouhé skladby v sobě spojují agresivitu i melodičnost ve správně namíchaném poměru. Ani jedna z devíti autorských písní za zbytkem alba nezaostává, vybrat nejsilnější momenty nahrávky je obtížné. Jako první si o pozornost řeknou chytlavé hymny "Warmen Are Here for None", "The Driving Force" a "Hell on Four Wheels". Střednětempá záležitost s výrazným kytarovým riffem "Too Much, Too Late" dokazuje, že jednotlivé písně nestojí pouze na klávesách, i když tento nástroj má na desce mezi ostatními jasně dominantní postavení (což u sólového alba mistra černobílých klapek je vcelku pochopitelné). Závěrečná předělávka popového hitu "Dancing with Tears in My Eyes" od Ultravox na desku skvěle pasuje a jeví se jako ideální zavírák.
"Here for None" je výborná deska, která by na obalu místo nápisu Warmen mohla mít klidně logo Children of Bodom a nikdo by se nezlobil. Příznivci bodom metalu by tohle album rozhodně neměli minout. Doufám, že Warmen brzy přerostou v plnohodnotnou kapelu a vyrazí na světové turné, protože písně z "Here for None" si pořádnou živou prezentaci zaslouží.
|
