To, že finští Endless Exam hrají „teatraalista metallia“ aneb pro našince teatrální metal, je jasně patrné už z promo fotek čtveřice z Tampere. Důležité je, že hranice, za níž pitvořivá image slouží pouze k maskování hudebního neumětelství, zůstala v případě debutové desky „Voice of Passion and Agony“ v nedohlednu. Vzhled kapely, lehce nahánějící strach (zejména v případě zpěvačky Niny Kuronen s žánrově skvěle seštelovanými hlasivkami) a mile zapadající do béčkového horroru, spolehlivě koresponduje s muzikou a vleče posluchače do manéže, kde spíš než precizní akrobati předvádí svá čísla šklebící se klauni s citem pro potemnělou dramatičnost, teatrálnost a poťouchlost.
Možná u úvodní „The Voice“ na moment zaváháte, jestli si Endless Exam spíš vyberou stopu, kterou za sebou v hudebním světě nechala Sandra nebo zda spíš zavětří, kudy to vzal Alice Cooper. Ne, že by tyhle dva póly tvořily mantinely „Voice of Passion and Agony“, Endless Exam častěji míří do rockového hájemství, ale podtón dávné diskotéky jim zjevně není cizí, takže skladbám nechybí určitá tanečnost, čemuž napomáhá volnější tempo, houpavost, i poměrně výrazné klávesy. Endless Exam hodně těží z toho, že jsou náladově rozmanití – provokativní zpěv v disko-estrádní chytlavé pecce „I Ain`t Your Toy“, lehce opulentní vyhrocenost v „Dream Of Fairytale“, v níž Nina rozhodně nešetří s užitím svých jedových zubů, přístupnější a živější „Wildride“ s lehce afektovanou pasáží, etno-příchuť v „Diversity Of Mind“, připomínka rodné země v „Consealed Truth“ s hodně působivou atmosférou, která se svým pojetím nejvíc vymyká teatrálnímu konceptu, agresivita v hlase a celková naléhavost v „Mother Of Mercy“, emotivnost s lehkou pompou v „Too Old To Find God“, uřvaná osudovost finální „Why“, to všechno jsou body, které mají švih, děj a na kterých se dá dobře stavět. A na své si přitom přijdou ti, které víc bere zábava a nevázanost (první půlka desky), i ti, kterým je bližší melancholická potemnělost (druhá půlka).
Pokud tomuto velmi solidnímu základu dávají Endless Exam i odpovídající vizuální podobu, mohou jejich koncerty být plně zážitková záležitost. Podstatné je, že i ryze v rámci čtyř obývákových stěn za sebou finská čtveřice nechává silnou a zapamatovatelnou atmosféru.
|
