Už je to téměř jisté. Německý hudebník Piet Sielck s lety nabírá na síle a dokáže přicházet s jedním povedeným albem za druhým. Jeho skladby, se kterými mu pomáhá víceméně stabilní sestava spoluhráčů, vibrují energickým žánrovým - tedy heavy / powermetalovým - pnutím, a přestože jsou skládány podle velmi podobných předloh, dokážou strhávat s téměř železnou pravidelností a jistotou.
A to třeba i takové jedince, pro které se obvykle hrubší hlasový výraz stává překážkou k plnohodnotnému užití slyšeného materiálu. Jenže když kapela zavelí k rychlým tempům a osvíceným kytarovým vyhrávkám, začne jihnout i nejzavilejší příznivce výškových volátek. Vmísí-li se do hry vícehlasy či sbory (se kterými na novince vypomohla i sedmnáctiletá Sielckova dcera se svým přítelem), a povede-li se nabídnout kromobyčejně přitažlivé melodie, nelze si představit fanouška dotyčného stylu, kterému by se na tváři nezačal tvarovat dětinsky spokojený úsměv.
Takový stav je možné prožívat v podstatě od začátku do konce nového alba "Firestar" (s nečekaně povedeným art-motivem od jinak nepřesvědčivého Felipe Machada Franka). Oslavné symfonické intro "The Titan" udusá půdu pro příjezd první speedové skladby "Curse of the Machinery". V té německá čtveřice dokáže, že při nahrávání stály powermetalové sudičky na její straně. Skvělý start vzápětí potvrdí kousek "In the Realm of Heavy Metal", který nabídne skvostný refrén, jenž se okamžitě uhnízdí v paměťovém centru a zůstane tam snad až do smrti (zejména sekvence "in the kingdom of thunder and steel/where monsters and dragons are real"). Tohle se německé partě opravdu povedlo.
Atraktivní metalová jízda tím ovšem nekončí. Ať už jde o střednětempé skladby plné ostrých riffů, tak zejména o rychlomelodické pecky, kterých je na albu příjemné množství. Nic přitom nevadí, že na nás každou chvíli vyskočí podobnost s krajánky Gamma Ray, jejichž frontman Kai Hansen ostatně před lety v Iron Savior zanechal důležitý otisk. Tím hlavním je kvalita, dostatečné kompoziční nadšení a hravost, která je cítit zejména v sólových partech této nahrávky (v čele s "Through the Fires of Hell", kterou Sielck vzdal hold své manželce). Germánský kvartet je ve formě, a jako důkaz svého vrcholného rozpoložení nabízí ohnivý studiový zápis "Firestar", jenž patří k tomu nejlepšímu, co tato parta kdy vydala.
|
