Čtvrtá studiovka Exodus vyšla pouhý rok po předešlém zápisu "Fabulous Disaster", což byla prozatím nejmenší prodleva mezi jednotlivými alby. Jakoby hudebníci podvědomě tušili, že se blíží soumrak žánru a devadesátky budou patřit úplně jiným stylům. Předtím ale bylo nutné vyřešit nečekaný odchod jednoho ze zakládajících členů, bicmena Toma Huntinga, který kapelu opustil "ze zdravotních a osobních důvodů". Na jeho místo nastoupil John Tempesta, později rovněž známý z působení ve spřátelené partě Testament.
Čtvrté album - s dalším pochybným obalem - vznikalo trochu roztržitě v několika studiích, pod výhradním producentským doslechem Gary Holta a Ricka Hunolta (kteří si pro tyto účely dali přezdívku The H-Team). A to byla možná chyba, protože výsledný sound se vrací k nevýraznému profilu druhé desky "Pleasures of the Flesh", trpí nevyvážeností a silně poznamenává pomyslný potenciál nahrávky. Ačkoli ani ten není vyloženě ohromující a určitě nedosahuje autorského rozmachu, který pánové dopřáli svému předcházejícímu albu. Fošna z roku 1990 postrádá finální jiskru a energii, jež za optimálních okolností dokáže kapelu vyvést z dohledu většiny konkurentů.
Tentokrát Exodus zapadli mezi ostatní a poté jenom se surikatí nervozitou vykukovali, aby se přesvědčili, že je o ně stále zájem. Čtvrté album, lépe řečeno jeho prodeje, každopádně nesplnily očekávání nové vydávající firmy Capitol, která do kapely na základě předešlých zkušeností vkládala obrovské naděje. Jenže osazenstvo nemělo při nahrávání své dny, což můžeme vycítit od prvních tónů desky. Vokálním tanečkům frontmana, jenž si někdy v té době přidal do jména dnes věrně známou přezdívku "Zetro", chybí ochromující jedovatost, občas (např. v úvodní titulce) se dokonce zdá, že zpívá falešně. Menší soustředěnost doléhá také na instrumentaci, která bere kde může - třeba i od slavnějších kolegů Anthrax, Metalliky a Testament ("The Lunatic Parade"/"Within the Walls of Chaos"/"Heads They Win" (Tails You Lose)"), výsledek ale ani v tomto případě není uspokojivý.
Blízko ke klasické tváři Holtovců má krom titulky kousek "A.W.O.L." s obstojnými thrashovými plochami, "Objection Overruled", ve které nejlepší moment tradičně přichází v ucelené riffové pasáži po - v tomto případě - kvákajícím a pískajícím sólu, a nakonec "Only Death Decides", jež představí komplexní profil včetně zlověstného nájezdu, nabalení ostrých kytar (které jsou z nějakého důvodu nazvučeny lépe), jižanských tanečků, heavymetalových vyhrávek a výkon podobný předešlé nahrávce zde předvede i Zetro. Překvapením se stávají punkovo/speedové úseky a výrazně melodické sólo v "Chaning of the Guard", největší radost ale fanouškům stejně přinese závěrečný políček "Thrash Under Pressure", kde se jde na věc bez jakýchkoli okolků a během pouhých 159 sekund kapela dokáže vygenerovat tolik stylové energie a pohody, jako v žádném z předcházejících songů.
I přes menší chytlavost lze čtvrtou řadovku Exodus stále považovat za klasické album kapely, a také poslední čistě žánrový kousek v její první historické etapě. Černé album od Metalliky a blížící se grungeové větry měly být velkou zkouškou pro všechny zúčastněné (nejen z Exodus), přičemž předskakování kapele Red Hot Chili Peppers, ke kterému došlo v druhé polovině roku 1990, bylo jenom první nesmělou předzvěstí těchto prapodivných událostí. V tomto ohledu lze titul čtvrté desky "Impact is Imminent" považovat za neobvykle prorocký.
|
