BLACK PESTILENCE - Chaotic Wisdom
Někdy je dobré do zpravidla vážných věcí vnést kapku nadhledu. Můžeme tím docílit nového, většinou kvalitnějšího rozměru. Já osobně na tento moudrý princip pohříchu zapomínám, naštěstí existují osvícenější lidé, pro které je něco takového samozřejmostí. Patří mezi ně i kanadský hudebník Valax, jenž se svojí smečkou Black Pestilence už nějaký ten pátek drhne satanistický blackened thrash. Něco takového může ve smrtelně vážném podání zaujmout leda metalisty v pubertálně reakčním věku. Se špetkou kompoziční nadsázky je ale naděje na oslovení publika, kterému už se žádné generační meze nekladou. Na první poslech to možná patrné nebude. Muzika je drsná jako nově koupený šmirglpapír, frontmanova baskytara je ekvivalentem vířivky a celková atmosféra je - i díky podladěnému soundu - temnější než obrazovka notorických neplatičů elektřiny. Jde spíše o vedlejší abstraktní pocit, jenž je přítomen po celou dobu (rozumně krátké) hrací doby alba "Chaotic Wisdom", a který správně napovídá, že tohle kanadské trio má prostě a jednoduše za čepicí. V praktické rovině o tom nejsilněji vypovídají samply a noisové zvuky, kterými Valaxova družina tu a tam proloží svůj ďábelský black´n´roll. V závěrečném kusu "Animus" se elektronika dokonce stává hlavním určujícím faktorem, spodkem zasyčí industriální výpary a hudba díky tomu připomene jedinečnou tvorbu amerických Ministry. V rámci konzervativně nastaveného stylu jde o odvážný tah, který okysličuje základní strukturu, aniž by narušil živiny nezbytné pro její správný růst. Album uhání kupředu nesmiřitelným tempem, a díky méně tradičním vlivům, mezi které můžeme dále počítat HCpunkový zpěv hostujícího Marka Russella (Citizen Rage), se z něj stává čertovsky vypečená stylová lahůdka.
7,5/10
YouTube ukázka - The Devil´s Connection
GRINDPAD - Finger Collector Crew
Že v Holandsku postupně stoupá mořská hladina, je věc dlouhodobě známá. Někdo to řeší úprkem do jiných zemí, ostatní se připravují prakticky. Pětice hudebníků z party Grindpad si např. trénuje boj se žraloky. Zní to možná šíleně, ale až bude v nizozemských ulicích pochodovat žraločí komando a všude kolem se budou povalovat kusy lidských končetin, budou to borci z této kapely, kteří jedním hlasem pronesou: "My jsme vám to říkali, vaše chyba, že jste nás neposlouchali!". Kdo tuto chybu nechce udělat, může si poslechnout alespoň jejich muziku, v níž je na nebezpečí žraločího kousnutí upozorňováno již od EP "Sharkbite" (2017). Po tři roky starém debutu "Violence" přišel čas na další EP, tentokrát s titulem "Finger Collector Crew". Obalovou malůvku opět pořídil Ed Repka, který se nechal inspirovat tarantinovským snímkem Kill Bill. Žánrově zůstávají Holanďané věrni směsici hardcoru s thrashem, jež volně připomíná podobně odlehčené hrátky španělských Crisix (ti se v poslední době věnují především problematice s dovážkou Pizzy). Pointou je natlakovaný metal s rytmickými zvraty a nadžánrovými výlety, např. do heavy metalu nebo relaxačního popu (viz tarantinovské soundtracky). Tyto krátké úniky jsou potřebné, jelikož původní stylový základ je celkem zaměnitelný, včetně frontmanova zpěvu. Díky dobrému zvuku a několika povedeným thrashovým úsekům si nás EP přece jenom získá, je ale na pováženou, že po jeho dohrání se cítíme malinko přesyceni. A to mluvíme o čtvrthodinové ploše, v případě dlouhohrající desky by měli Nizozemci docela velký problém.
6,5/10
YouTube ukázka - celé EP
TYRANEX - Reasons for the Slaughter
Přestože tahle parta nevydala regulérní studiovku plných šest let, její jméno jsem si díky předešlé fošně "Death Roll" dobře pamatoval. Precizně zmáknutý old-school s variabilním ženským zpěvem zanechal pevný dojem, a nové album "Reasons for the Slaughter" je na tom už nyní úplně stejně. Že švédští autoři nepozbyli nic ze svého talentu, napoví úvodní šleha "Where Light Ceases to Exist", která na rychlém podkladu brousí ostrá riffová kopí, až z repráků létají žhavé jiskry. Velmi výživně působí sekaně rytmizovaná mezihra, a ještě více zpěv Linney Landstedt, jež přeskakuje mezi čistou heavymetalovou polohou a growlingem. Oba vokální styly severské frontwomance sedí a automaticky zajišťují pocitovou rozmanitost, ačkoli je pravda, že jemnější poloha se ve spojitosti s některými jednotvárně vyřvávanými refrény stává tou méně atraktivní. Drsný hrdelní přednes je pastvou pro uši pokaždé, stejně tak naspídované plochy, kterých je na albu příjemný dostatek. Krom úvodní skladby se do mysli zapíše titulní kousek, to ovšem mluvíme pouze o prvním poslechu, při těch dalších začnou spolehlivě fungovat všechny nové songy. K tomu přičtěme naprosto přesný zvuk a o dalším kvalitním počinu letošní sezóny není nutné nijak pochybovat.
7,5/10
YouTube ukázka - Reasons for the Slaughter
|
