Uteklo šest dlouhých let, takových, kdy ani sami Prong nevěděli, zda ještě budou pokračovat nebo jestli „Zero Days“ bude definitivně posledním albem jejich kariéry. Přišel covid, který zastavil kapelu, závislou na živém hraní a předák Tommy Victor se stal otcem, což znovu překopalo jeho priority, mezi nimiž pro Prong už první místo nebylo. Když s rokem 2022 přišlo rozvolnění restrikcí, Tommy začal pošilhávat po kytaře. Prsty svrběly, vyhlídky na budoucí koncerty byly lákavé a myšlenka obnovit Prong se stávala čím dál reálnější. Brzy přišla první vystoupení a s nimi nápad na natočení nové desky. Námětů nasbíral Tommy za poslední roky víc než dost, jím neustále propíraná síla mainstreamových médií v poslední době vzrostla naprosto obludným rozměrem, že bylo potřeba se proti tomu vymezit.
Jako každá deska Prong je i novinka „State Of Emergency“ v zásadě Victorovým sólovým dílem, protože on je duší kapely, někým, s kým její existence stojí a padá. Proto i „State Of Emergency“ je sondou do jeho nejednoduché duše, která vás provede temnými zákoutími a myšlenkami, upínajícími se k neudržitelnosti současného světového řádu. Dílo je to neveselé, ale i taková atmosféra je charakteristická pro všechny předchozí desky kapely. V tomhle ohledu nemá Tommyho přestěhování se ze slunné Kalifornie do rodného, poněkud pochmurnějšího New Yorku, žádný vliv. Naopak na skutečnost, že album místy pošilhává po typickém newyorském hardcoru, je ten vliv znát. Prim však houpavý hardcore na desce nehraje. Je jednou z jeho ingrediencí a ne vůdčí silou, ale tak to u Prong bylo vždycky. Z toho je jasně znát, že „State Of Emergency“ v první řadě dokáže uspokojit letité fanoušky, zejména pro ně žádné zklamání představovat nebude.
Důraz je kladen zejména na tvrdé, práskavé riffy Victorovy kytary. Ty jsou tím prvním, čím je posluchač v úvodní „The Descent“ konfrontován. Tommy s producentem Stevem Evettsem si opět dali záležet na masivně tvrdém, silovém zvuku, v němž nechybí typický groove, ale ani thrashmetalový uragán, tento mix vrací Prong znovu do devadesátých let, někam do časů, kdy přišli s přelomovým albem „Cleasing“, s nímž udělali díru do světa i v době vrcholící grungemánie. Kdo by to byl řekl, že z Prong se stane parta tatíků, kteří budou vzpomínat na doby dávno minulé…? Je to bez špetky jakéhokoliv patetična a nostalgie. Tomu brání obrovská síla kytarových kladiv a navztekaného Tommyho vokálu jak v „The Descent“, tak v titulní „State Of Emergency“, které Prong ukazují v plné síle, kterou kapela ztrácela málokdy.
Největší pozornost (pokud pomineme svojsky pojatý finálový cover od Rush „Working Man“) na sebe stáhne skladba „Non-Existence“, která má v sobě až specificky rock n`rollový rytmus a náladu, jež odkazuje k Tommym nenáviděnému albu „Rude Awakening“, která však má v diskografii Prong výsadní postavení. Díky tomu je velmi silným refrénem opatřená „Non-Existence“ největším hitem alba a protikladem vůči příliš temným kompozicím „Obeisance“ a „Complaint“, v nichž se jemně mísí vlivy dalších Tommyho působišť, ať je to to minulé u Ministry nebo současné po boku Glenna Danziga.
Zajímavá je i další poloha desky, kterou představují zejména hardcorem načichlé věci v čele s „Back (NYC)“, v níž se Victor vrací ke kořenům svého hudebního života, do osmdesátých let, kdy jako mladík byl fanouškem tehdejší newyroské scény. I po tolika letech je to přirozené a působí to svěžím dojmem.
Prong (v tomto případě Victor sám) rozhodně nezklamali. „Zero Days“ možná představovalo tvrdší kus materiálu, ale na „State Of Emergency“ zaujme jeho variabilita a propracovanost. Jako start do nové éry (dnes už zase) newyorské stálice je tahle deska velmi přesvědčivá.
|
