Rok 1990 byl pro death metal naprosto zásadní. Hlad po tomto žánru doznal otesánkovských rozměrů a fandové hltali každé nové album jako ptačí mláďata čerstvý hmyz. Obituary se v tomto ohledu nacházeli v ideální pozici. Měli zaděláno skvělým debutem "Slowly We Rot", na který o čtrnáct měsíců později navázali druhým zápisem "Cause of Death". Přestože šlo o krátký časový úsek, stihlo se v něm odehrát několik důležitých zvratů. Hned po nahrání debutu se vypařil basista Daniel Tucker, aniž by jeho spoluhráči tušili proč a kam (jasno v tom nemají do teď). Z kapely odešel také kytarista Allen West, který se chtěl věnovat rodině a čerstvě narozenému dítěti. Situace byla na první pohled složitá, kola dějin se ale tehdy točila obrovským tempem a rozjeté hudebníky nemohlo zastavit vůbec nic.
Za Tuckera se brzy našla náhrada v osobě Franka Watkinse, jenž na kapelu narazil při koncertě Morbid Angel. Při autogramiádě Watkins oslovil Johna Tardyho s otázkou: "Hele, slyšel jsem, že hledáte basáka, je to tak?". Po krátkém rozhovoru a o něco delší pařbě bylo zřejmé, že tahle spolupráce bude fungovat. Nového kytaristu doporučil kapele producent Scott Burns. Nebyl jím nikdo jiný, nežli James Murphy, který zrovna ukončil spolupráci se slovutnými Death, s nimiž stvořil album "Spiritual Healing". Jenže v době, kdy přišel Murphy k Obituary, už byly práce na druhé desce v plném proudu. James chtěl přispět vlastními nápady, o ty ale zbývající hudebníci nejevili zájem (americký kytarista je později udal v kapele Disincarnate). Na druhé album Obituary James přispěl alespoň sólovými party, které jej ostatní nechali bohorovně stvořit (a udělali jenom dobře!). Ani z lidského hlediska si pánové úplně nesedli, James nikdy nebyl "pařící týpek", takže s ostatními netrávil čas po koncertech, a to k vzájemnému propojení moc nepřispělo. Za nějaký čas se navíc ozval Allen West s prosbou o možný návrat do kapely, což hudebníci radostně kvitovali, Murphymu hodili za dveře kufr a bylo vymalováno.
Dílo z roku 1990 zdobí lovecraftovské téma od Michaela Whelana. O danou kresbu měla zájem také Sepultura, které to neuváženě nabídl Monte Connor z Roadrunner Records, aby posléze čtveřici brazilských borců trochu podrazil a malůvku přenechal Floriďanům. To naštvalo hlavně bicmena Igora Cavaleru, jenž si kus příslušného motivu nechal vytetovat alespoň na paži. Jinak ale Sepultura špatně nedopadla, naopak, málokdo si dnes dovede jejich album "Beneath the Remains" představit s dokonalejší uměleckou prací (i ta pochází z dílny Michaela Whelana).
Pokud se týká zvuku, je situace malinko sporná. Mnozí jej sice považují za dokonalý odraz doby s nedotknutelnou patinou, já osobně bych si ale produkci (za studiovým pultem opět seděl Scott Burns) uměl představit o něco důraznější, lépe řečeno žánrově přesnější. Jedno se ale Burnsovi musí nechat. Zvuk nepostrádá syrovost, zejména bicí jsou ideálně deathově odtažité a agresivní škopek vyvrtá do hlavy malý otvor pokaždé, když do něj Donald Tardy udeří.
Řemeslný profil alba oproti debutu technicky vyzrál. Na světlo prosakuje klasický styl kapely, pro který je signifikantní střídání rychlých temp s pomalými plochami, jež postupem času začnou jednoznačně převládat. Nadále trvá přátelství s thrash metalem (to ostatně nevymizelo do dnešních dnů), je ale upozaděno ve prospěch čistějšího žánrového výrazu. Teprve teď se Obituary stali plnohodnotnými příslušníky deathmetalového stylu.
O nové skladby se postaral Trevor Peres s bratry Tardyovými, a několik kousků ještě zbylo z působení Allena Westa (přestože oficiálně je mu přiznán pouze titulní song). Riffy jsou mrazivé, bicí zlé, basa umrlčí a celková nálada desky patřičně tísnivá. V dané době šlo o jednoznačný zásah do černého. Hlavní zásluhu na tom ovšem měl, podobně jako na všech ostatních albech Obituary, zpěvák John Tardy.
Jeho hlas oproti debutu ještě trochu vyzrál (nebo nahnil?) a stal se rozkošnickým prostředkem k užívání. Tardyho představení je opět maximálně originální a z pohledu života krajně nepřirozené. Tam, kde zahřmí jeho murmur, uvadají kytky a pavouci zalézají strachy do nejtemnějších koutů. Obavy se mísí s obdivem, zvlášť když zazní Tardyho démonicky pronikavé fráze ("Chopped in Half", "Cause of Death", "Memories Remain"), když jsme protaženi mlýnkem divoké rytmické polarizace ("Body Bag"), nebo když nás americký zpěvák odsoudí ke smrti a ještě si tento rozsudek společně se svými spolutvůrci náramně užívá ("Dying"). Je to choré, je to nelidské, a z nějakého zvláštního důvodu to nutí k opětovným poslechům. Vztah fanouška s Obituary by se tak dal definovat jako dokonalý Stockholmský syndrom.
Z playlistu krom zmíněných songů vystupuje HC punkový kousek "Circle of the Tyrants", kterým Floriďané vzdali hold milovaným Celtic Frost. Album "Cause of Death" je společně s debutem a navazujícím příspěvkem "The End Complete" považováno za pilíře deathmetalového žánru. Znamená plynulý umělecký vývoj, jenž měl vyvrcholit během následujících čtyř let.
|
