Kdyby Will Aguilar věnoval při tvorbě alba „Take It Sleazy“ skládání muziky tolik úsilí a nápaditosti jako promo popisu toho, co se na albu děje, mohlo být o něco lépe. A ještě by neškodilo, kdyby kromě basáka a bubeníka, které posháněl pro realizaci desky, vzal do party i lepšího zpěváka, než je on sám – vzhledem k tomu, že v přímočarých, v podstatě až na základní dřeň oholených rockovkách, nejsou pro zásadní sdělení potřeba kdovíjak složité myšlenkové pochody, s nimiž by se případná posila zvenčí musela dlouze ztotožňovat, mohli si Will The Thrill v této rovině také vydatně pomoci.
Je to všechno o hudbě - vzletné vokály, zabijácké riffy, hřmící bicí a basa, to vše zabalené do skvělé písně, lákají Will The Thrill na poslech novinky. Na téhle definici lze podepsat každé písmenko, jenže většina těchto položek na „Take It Sleazy“ pokulhává. Tomuto stavu dominují zejména vzletné vokály, neboť Willův hlas je zcela tuctový, leckdy zní unaveně a z celé skládanky vychází jako jednoznačně nejslabší článek řetězu (fakt, že mu ve dvou písních s vokály vypomáhaly matka se ségrou na tom nic nezmění). Stejně tak drhne i položka skvělé písně – Will The Thrill jsou prototypem kapely, jež se křečovitě drží teorie, že v rocku už všechno bylo vymyšleno a řečeno, takže jejich jednoduchá a přímočará muzika je hodně průhledná a odhadnutelná, jenže tam, kde leadeři žánru (dosaďte kohokoliv) nasadí chytlavé refrény, nápad, který vás nemilosrdně práskne mezi oči, grázlovsky nadrzlý výraz, či strhující energii, tam je u Will The Thrill zpravidla jen vyčichlý závan těchto ingrediencí. Výsledkem je staromilská rockovka pro starší a pokročilé, která neurazí, ani nenadchne. Z téhle pasti uniká jen Willova zábavná kytara, která desku drží (a udrží) nad vodou.
Will The Thrill chtějí všem rockerům dát ochutnat všechno hlasité a úžasné, co do nich bylo nalito. Píseň „The More I Lose, The More I Win“ roztaví zbytek vaší sbírky desek, "Always Be Number Two" bude soundtrackem pokaždé, když vstanete na rande. A pokud budete hrát "Riot" příliš nahlas, vaši sousedé na vás zavolají policajty. Připoutejte se, bude to šílená jízda! Zlákalo by vás toto lízátko na poslech alba „Take It Sleazy“? Má sbírka zůstala nedotčena, jako životabudič na rande bych v ní našel dlouhatánskou řadu neskonale víc nakopávajících pecek a vzhledem k tomu, že sousedi mají dlouhodobý trénink, tak ani docela vydařená „Riot“ je z křesla nezvedne. Za volantem autobusu v téhle „šílené jízdě“ nesedí ani Bruce Willis, ani Stevie Wonder, ale se životem spokojený zasloužilý řidič, který spolehlivě a do detailu dodrží jasně nalajnovaný a x-krát projetý jízdní řád.
|
