Slovní spojení, které mě napadne při zmínce o současné tváři brazilské Angry, je klidná důstojnost. Jde o kapelu, jež si byla schopna udržet posluchače navzdory mírnému odklonu od původní žánrové formy. Fanoušci na tuhle hru přistoupili a rostou společně se svojí oblíbenou formací. Lídrovi Rafaelu Bittencourtovi se zároveň povedlo ustát kontroverzní zlanaření italského zpěváka Fabia Lioneho, který je známý svojí přelétavostí, jeho jméno je navíc bytostně spjato s dnes již klasickou formací Rhapsody. Původní prognózy některých pesimistů (včetně mě) o brzkém úprku Fabia z Angry se ale nenaplnily a Ital s touto partou stvořil již třetí plnohodnotné album.
"Jedině přes bolest je možné růst." Zhruba tak by se dal popsat lyrický koncept v pořadí jubilejní desáté řadovky s titulem "Cycles of Pain". Milionkrát omleté téma na první pohled nebudí důvěru (včetně coveru alba), nebyla by to ovšem Angra, aby jakékoli pochyby nerozmetala silou blesku. Možná ne v úvodní části nové nahrávky, na jejímž úplném startu trůní klišovitý stylový mix, který láká jak příznivce původní symfo-speedové tvorby (viz epické sbory a refrén), tak fanoušky moderní éry kapely (sólové kejkle). Náladovou kombinaci nabídne také stopa "Dead Man on Display", a to v žánrovém duelu melodie vs. thrash. To už jsme svědky osobitějšího pojetí, které připomíná dospělý autorský profil celé pětice hudebníků. Zmínku zaslouží i Dennis Ward, jenž se postaral o dokonalý zvuk a zároveň sepsal několik textů.
Pozitivně působí navazující mini-kombo "Tide of Changes", jehož obsah prostupují procítěné a přirozeně chytlavé tóny (s drobnou výtkou k afektované refrénové lince). Působivě křehký rámec skladby "Vida Seca" napruží vzedmutí k orientálním symfoniím. "Gods of the World" přinese v souladu s názvem závan pozitivní world music, jednoznačným tahákem skladby je pak nádherně vytrylkované sólo s intenzivně pumpujícím dvoukopákem. Nenápadným vrcholem alba je titulní píseň. Podklad se sytou akustickou kytarou a pianem doplňuje emotivně zpívající Fabio, jenž se zde dostává na pravděpodobnou hranici svých možností. Až nadpozemská lehkost dané skladby nachází vyústění v dokonale harmonizujícím refrénu.
"Faithless Sanctuary" dá vzpomenout na období kolem disku "Holy Land", což znamená fúzi etnických prvků, lehkých črtů progové atmosféry nebo náladotvorně vrstvených vokálů. V závěrečné části alba ještě jednou dojde k nikterak výjimečnému spojení speedu a progu ("Generation Warriors"). Uslyšíme také song oscilující na pomezí relaxační muziky ("Here in the Now") nebo melodramatický duet "Tears of Blood" s hostující Amandou Sommerville. Přestože jde o kvalitní kousky, ani jeden z nich nedosáhne autorské úrovně titulní skladby.
Nová deska Angry se opět bude líbit náročněji stavěným posluchačům. Je znát, že speed metal už tento mezinárodní kvintet hraje jenom z povinnosti (podobně jako Stratovarius nebo Sonata Arctica), nicméně ani fandové původního odkazu kapely nemusí přijít zkrátka. Jen je třeba sáhnout po něčem ze sólové tvorby ex-frontmana Edu Falaschiho, nejlépe po jeho aktuální fošně "Eldorado".
|
