Když se kytarista Allen West propadal stále hlouběji do alkoholového pekla, až byl nakonec kvůli řízení v opilosti posazen do chládku na devět měsíců, museli ostatní členové Obituary přemýšlet, co s tím. Nejprve zkoušeli hrát ve čtyřech, dokonce v této oslabené pozici odjeli turné. Při tvorbě sedmé studiovky už nastal problém - nikdo nechtěl, aby nové album dopadlo jako předchůdce "Frozen in Time", na kterém kvůli Westově indispozici téměř chyběly sólové party. Osud byl Floriďanům nakloněn, když na výzvu ke spolupráci reagoval zkušený Ralph Santola, jenž byl v té době součástí spřátelené smečky Deicide.
Ralph u Obituary vydržel pět let a nahrál s kapelou dvě alba, z nichž tím prvním bylo dílo vracející se názvem do samotných počátků kapely, kdy se floridský spolek jmenoval Xecutioner. Album, které vyšlo v srpnu roku 2007 (již pod novým labelem Candlelight Records), nese prvky žánrového pravěku, což může být vykládáno dvěma způsoby. Jednak jako nostalgický hold dávným časům, jednak jako skrytá výmluva pro nedostatek svěžích nápadů. Je pravda, že progresivní přístup po této kapele nikdo nechce, jenže nabírat nápady z jedné a té samé studny nelze donekonečna, její zdroj logicky dříve nebo později vyschne. A tímto zlomovým bodem se pro Obituary stala právě druhá polovina nultých let.
Album opět produkoval Mark Prator, tentokrát už bez dohledu Scotta Burnse. Ve studiu zřejmě zavládlo přesvědčení, že když bude album podladěné až do basového pekla, ničemu to nemůže ublížit. Kytarové riffy kvůli tomu znějí jako poloviční vazbení, zvuková produkce každopádně není největším problémem nahrávky. Její úvod v podobě songu "Face Your God" je ještě chytlavý - zaprvé jsme na startu alba, zadruhé se stáváme svědky dravé HC/deathové rytmiky, která bystří pozornost daleko lépe, nežli střednětempé až doomové pasáže. Takových sedmá fošna Obituary nabídne dost a dost, až se v některých ultra roztahaných momentech bude zdát, že Floriďané měli na nahrání alba všechen čas světa. Otázkou je, zdali jej mají také posluchači.
Kousek "Lasting Presence" překvapí jednak pozitivně (rychlá tempa přetrvávají), jednak negativně - hlavní riff je pouze mírně obměněnou variací kytarového motivu předešlé skladby. Ale protože do toho jdou Amíci - včetně vždy atraktivního Johna Tardyho - pořád naplno, vše je zatím odpuštěno. Ani groovy thrash implementovaný do stopy "Evil Ways" nezradí, ačkoli nejsvůdnější úsek songu, tedy řízně odsekaná pasáž, zcela jistě nepochází z autorské dílny kapely. No a pak už se poslech alba stane otázkou vůle.
Kdyby existoval program, ve kterém se na sebe navrství jednotlivé skladby, rozdílové plošky tohoto alba by nebyly příliš výrazné. Trevorovi s Donaldem došla inspirace, a v tomto ohledu je Westova ztráta citelnější, než by se na první pohled mohlo znát. Hudebníci se zřejmě spoléhali na Santollovy schopnosti, jenže i v tom vězí háček - sóla jsou nacpána do všech možných koutů a jejich samoúčelnost je do uší bijící (přestože technicky jim není co vytknout). Nabízí se logická otázka - které z alb "Frozen in Time" a "Xecutioner´s Return" ve skutečnosti představuje reálnou tvář Obituary? Je to dílo bez kytarových ornamentů, nebo naopak album, které je po okraj napěchované sólovými motivy? Odpověď nabídl Trevor Peres, když zdůvodňoval pozděnjí Santollův odchod z kapely: "Ralphova sóla jsou výjimečná, Obituary ale nejsou kapelou, která by potřebovala v každé skladbě takové ekvilibristické vyhrávky. Když se podíváte zpět do naší historie, musíte uznat, že u nás vždy platilo méně nežli více".
Toto vysvětlení svědčí zejména o tom, že se kapela po Westově odchodu hledala. Ortodoxnímu jádru fanoušků sice neustálé omílání základních partitur stačilo, jenom trochu nezaujatý posluchač ale musel konstatovat, že čeho je moc, toho je příliš. Doposlouchat sedmou řadovku Obituary na jeden zátah není snadné, její hodnota tkví v jednotlivostech, které ale nelze vytrhnout z kontextu posuzování všech alb kapely.
|
