Když je na obalu deathmetalového alba rytíř bojující s drakem, nemůže to znamenat nic dobrého. Z useknutého ocasu sice prýští litry krve, z tohoto výjevu ale nejde strach jako v devadesátých letech, kdy rudá plazma odkapávala z hrotů stylizovaného loga Obituary. Kreslený motiv alba "Darkest Day" není děsivý ani dobrý, na druhou stranu jde o ideální varování před případnou koupí desky. Kdo se nenechal včas odradit, nemohl si posléze na nic stěžovat.
Pokud se někomu ovšem líbil předchozí zápis "Xecutioner´s Return", zklamaný nebude. Trochu se pročistil zvuk, který už nemění mozek na hutnou basovou kostku. Oproti tomu se ale natáhla stopáž na nezdravých padesát dva minut. Tvůrčí duo Trever Peres/Donald Tardy pokračuje v umanutém obracení staré skladatelské slámy, ve které už kriticky schází živiny a svěžest původní tvorby. Album se tedy více než čímkoli jiným stává testem trpělivosti a vůle, kterou je potřeba vynaložit k jeho doposlouchání.
Začátek nahrávky v podobě songu "List of Dead" by teoreticky mohl být dobrým otvírákem, jelikož je předveden v rychlém tempu, ze kterého alespoň srší nějaká energie. Vše funguje do doby, než kapela vykrade riff od Sepultury, a to způsobem, jenž nelze tolerovat. Inspirace úspěšnějšími brazilskými kolegy pokračuje i v navazující stopě "Blood to Give", tentokrát ve formě groovy breaků a tympánových bicích. Poté už Floriďané kráčejí ve svých šlépějích, což ale není velká výhoda. V hutných riffových pochodech, jednou doomově přibrzděných, jindy - spíše účelově - zrychlených, jenom těžko hledáme důvody k nějakým vyloženě pozitivním soudům. Trocha groovu, thrashe nebo hardcoru, a zase dokola. Všechno to jsou jenom mírně upravené variace dřívějších nápadů, nekonečná recyklační spirála. Spásu nenabízejí ani Santollova sóla, přestože jsou vkusněji zakomponovaná, nežli tomu bylo na předchozím albu, stále nezní v dokonalé symbióze, což všichni vycítili a s Ralphem se roku 2011 v dobrém rozešli.
Druhým členem, který po vydání desky odešel, byl basista Frank Watkins, jenž v sestavě figuroval od roku 1989. Frank si s ostatními přestal rozumět po lidské (nebo spíše finanční) stránce a raději se přemístil k norským Gorgoroth. Nebyly to pro Obituary zrovna veselé časy (ještě smutnější je skutečnost, že oba hudebníci již nejsou mezi živými), na druhou stranu dnes víme, že pročištění vnitřního ovzduší vedlo k následnému vzedmutí formy. Šlo o velmi pozvolný proces, jenž si ve své pomalosti nezadal s doomovými tempy kapely, přesto jsme se v budoucnu stávali svědky lepších a lepších alb, kterýžto vzestup potvrdila letošní novinka "Dying of Everything", jež vrátila floridské smrtonoše zpět na deathmetalový trůn.
|
