Na začátku prosince už má většina posluchačů jasno o nejoblíbenějších albech dané sezóny. V případě power metalu je situace rovněž delší dobu zřejmá, jedinou kapelou, která ještě teoreticky mohla zamávat hotovými žebříčky, byli Švédové Final Strike, jež 24. listopadu vyrukovali s debutem "Finding Pieces". Předpoklady k tomu byly dva: zaprvé účast výborného zpěváka Christiana Erikssona, který si udělal jméno v kapelách Northtale a především Twilight Force, zadruhé singl "Freedom", jenž byl dokonalou ukázkou optimisticky laděného power metalu.
Album, na kterém Eriksson pracoval se čtveřicí kamarádů, ve výsledku určitě nezklamalo, ačkoli to není úplně bez výhrad. Dílem prostupuje lehká až povznesená atmosféra s množstvím chytlavých instrumentálních motivů a líbivých vokálních linek. Ty ale - podobně jako v případě předešlého Christianova působiště Northtale - často automaticky zapínají paměťové centrum, které křiklavě hlásí indikaci čehosi známého. U prvního songu "Archers" nemusíme dlouho váhat, kus refrénového zhoupnutí je vyjmut z tvorby klasických Stratovarius. Obecně oslavný tón a ohromný podíl pozitivní energie, jež jsou hudebníci do přednesu dané písně schopni vtělit, se ale stává propustkou z vězení. Platí to ovšem pouze v případě, když se chcete muzikou nezávazně bavit, nevyhledáváte jakoukoli složitější nástavbu, nevadí vám slabší zvuková produkce a hlavně milujete svižný klávesový power metal s výškově posazeným zpěvem.
Švédský frontman je výhrou pro každou kapelu, ve které účinkoval nebo bude účinkovat (vzhledem k jeho nestálosti jich ještě může být dost). Spoluhráči Christianův výkon podporují emancipovanými doprovodnými vokály, které dotváří hlavní pěvecké linky. Většina refrénů i díky tomu spolehlivě baví, a přestože se autoři občas pokusí zahustit atmosféru komplikovanější stavbou ("Heavens Falling Down"), je jasné, že atraktivní střed jejich tvorby leží v jednoduchých melodických hopsačkách. Skladby "Finding Pieces", "To the North" nebo "Turn of the Tide" jsou jasnou volbou, pravým klenotem je ale singl "Freedom", který přináší nádherný - našinec by řekl až uhlířovsky pohádkový - motiv.
V pořadí třetí kapela Christiana Erikssona díru do powermetalového světa neudělá (rozhodně ne tak jako Twilight Force), pro určitou skupinu fanoušků se ale snadno může stát příjemným zpestřením předvánočního času, do kterého díky své nasládlé rozjuchanosti výborně zapadá.
|
