Před minulým albem „Eos“ se do sestavy Eldritch vrátil klávesák Oleg Smirnoff, letos do do řad kapely naskočil křikloun Alex Jarusso. Tvrdit, že výkon těchto dvou je tím zásadním, co se podepsalo na třináctém albu italských power progresivců, by bylo velmi neuctivé ke zbytku kapely, neboť na tom, že Eldritch překonali na novince „Innervoid“ už tak dost vysoká očekávání, má nezpochybnitelný podíl i důrazná, pestrá rytmika a hodně neposedné kytary. Nicméně tak, jak si podmanil na minulé desce výraz kapely černobílými klapkami Smirnoff (a pokračuje v tom i nadále), tak nyní nakopl šestici z Florencie Alex Jarusso. Nahradit Terence Hollera, který v Eldritch strávil víc než třicet let, se jevilo jako hodně náročná výzva, a o tom, že se to Alexovi podařilo na výbornou, dokonale svědčí Hollerova aktuální pochvala: „Nový zpěvák je fakt hit a myslím, že si to kapela zasloužila. Ten kluk je mnohem lepší a hodí se na žánr, který dělají, víc než já...“
O tom, že si v Eldritch všechno sedlo naprosto ideálním způsobem, vypovídá o něco víc než pestřejší druhá část desky konzistentnější první polovina. Po trošku teatrálním titulním intru, jež si spolehlivě řekně o pozornost, prozradí excelentní „Handful of Sand (Right or Wrong)“ a podobně laděná „Born on Cold Ash“, že hudební svět Eldritch je nesmírně bohatý a usledovat, co všechno se v propracovaných skladbách děje, je dobrodružství na hodně dlouhou dobu – drama, kterému dominuje jasný melodický motiv, potemnělá atmosféra, tíživá naléhavost i dobře dávkovaná hrubost, nepomine ani v košatých sólech, ukočírovat náladové zvraty tak, aby skladby nepřišly o svoji harmoničnost, je umění hodné mistrů a do toho seknout i refrény (z toho v „Born on Cold Ash“ neskutečně mrazí), na jejichž melodiích se dá skvěle sklouznout, to vše vypovídá o skvlé autorské i muzikantské formě kapely. Nepřekvapí, že se deska neudrží celou dobu na takhle třaskavé úrovni, nicméně Eldritch mají k dispozici spoustu jiných chuťových háčků – v „To The End“ dobře deklarují, jak se klávesy mohou stát agresivním nástrojem, že kapele nechybí vtip a nadhled předvede v diskotékou potrefené „From The Scars“, v uštěkaném finále „Forgotten Disciple“ suverénně na posluchače vypustí i slušnou porci energií nabitého strachu, excelentní pěveckou Jarussovu formu v plné šíři představí nepodbízivý útok na srdíčko ve „Wings Of Emptiness“.
Nešťastná třináctka? Zapomeňte! Třináctý zápis do diskografie se Eldritch povedl dokonale. U téhle kapely je obtížné v její více než třicetileté kariéře hledat nejpovedenější album, proto se spokojím s konstatováním, že „Innervoid“ se s ohromnou lehkostí může o tento post ucházet. A při vší úctě k Terenci Hollerovi si troufnu tvrdit, že s Alexem Jarussem se před Eldritch otevírají dveře, do nichž by s bývalým pěvcem těžko drali takhle suverénně.
|
