Novobydžovská Alžběta vydává po tradiční dvouleté pauze nové album. Kapele od počátku existence vévodí zpěvák a autor Radek Řezníček, který se jeví jako schopný manažer, jenž své těleso dokáže udržet ve velmi aktivním režimu, přestože hudebně se v podstatě není kam posouvat. Kompozičně strohý bigbeatový heavík je ale v případě Alžběty pravidelně opatřen dobrým zvukem, a občas také - když autorský pánbůh dá - slušným melodickým nápadem či nadžánrovou kličkou.
Jednou takovou album "Kouzelník" začíná. Start songu "Najdi svůj směr" je jako z power-speedmetalového partesu, rychlá sekvence okamžitě rozproudí krev v žilách. Jenže pak dojde k celoplošnému zpomalení a úvodní rytmický zápřah ztrácí své opodstatnění, přestože zbytek skladby není špatný. Titulní "Kouzelník" naláká na - nejčastěji používané - pochodové tempo, líbivou sólovou vyhrávku a tentokrát i zpěvný refrén, ve kterém Radka doprovodí trojice spoluhráčů. S touto vokální taktikou vyrukují hudebníci ještě několikrát, chorusy se sice hezky poslouchají, mnoho nápadových diferenci mezi nimi ale nečekejme.
"Namyšlenej" by se na textové úrovni dal popsat jako mužská verze hitu "Nafrněná". Účinné hardrockové sloky i refrén si své fanoušky určitě najdou, je nicméně potřeba zdůraznit, že lyrická složka nikdy nebyla Řezníčkovou předností, a tento stav se nemění ani v případě studiové novinky. Některé obraty znějí jako parodie na tradiční metalové skladatelství, viz. např. baladická "Kde najít lásku" ("kde najít lásku/co nemá na duši vrásku?/mé srdce pláče/nemá žádné posluchače"). Obávám se však, že takhle rafinovaní novobydžovští nejsou a že všechno myslí smrtelně vážně. Ve spojitosti se skládáním textů v nevkusné druhé osobě ("musíš", "dáváš", "žiješ" apod.) a těžkopádnými slovesnými rýmy se produkce kapely stává výzvou i pro otrlejší posluchače, a nutno dodat, že při případném živém vystoupení se podobné myšlenkové perly budou dát ustát jenom s několika pivy v krvi.
"Ten druhý" nabídne další rychlou naraci, tentokrát nedochází ke zpomalení, frontman přiostřuje hlasový projev a kytaristé (kteří jsou stejně jako v Iron Maiden tři) přihodí chytlavý sólový motiv. V šestistrunných plochách je vůbec znát obstojná vyhranost muzikantů, je proto škoda, že téměř všechna sóla končí velmi záhy. Houpavá "Rok za rokem" zní jako metalová verze Zmožkových hitů, což není nutné brát jako výtku, zvlášť s ohledem na líbivé refrénové harmonie.
Největší překvapení si pánové nechali na závěr. "Tělo a mysl" nabídne groovy prvky a bezmála deathové přechody. Kupodivu to nepůsobí nepatřičně. Kapela dává najevo, že je schopna zahrát i jiné žánry, než jenom "agro-metal", což nikdy není na škodu. V samotném finále alba zazní "Kolovrátek", jehož folkový obsah s "húsličkami" lze považovat za muzikantský vtípek, který je díky vlezlým melodiím à la "Otázky" od Olympiku opět překvapivě funkční. Nová deska Alžběty je i díky tomu slušným dílem, které díkybohu nenabízí žádné příšernosti (viz např. "Zuby" z alba "Zastavte kolotoč"), a jeho míra úspěšnosti tak závisí pouze na schopnosti posluchačů akceptovat (ignorovat) primitivní texty.
|
