Melodický power metal není doménou pouze evropských a japonských kapel, jak si někteří mohou myslet. Nadšení pro ultra rychlou hudbu doprovázenou dusotem dvou kopáků, chytlavých kytarových sól a vysoko postaveného hlasu (v tomto případě ne zpěváka, ale dvou zpěvaček) kvete v každém koutě světa, jihovýchodní Asii nevyjímaje. Důkazem toho je malajská formace Silent Angel. Ta přichází s debutovou deskou, ale přestože nahrávka "Unyielding, Unrelenting" je prvním regulérním počinem kapely, nejsou Silent Angel žádní zelenáči. Jejich počátky sahají až do roku 1998, kdy hráli pod názvem BlueBlood. Krátce po přejmenování na Silent Angel se kapela rozpadla a dala si od hraní patnáct let trvající pauzu. Ke comebacku došlo v roce 2015 a od té doby jsou Silent Angel k nezastavení. Během svého působení vystřídali několik zpěvaček z různých částí světa, až vzniklo současné italsko-malajské pěvecké duo, které k hudbě kapely sedí jak příslovečná zadnice na hrnec.
Album je přehlídkou klasických heavy / power metalových postupů, v nichž prim hraje svižné tempo, energií napěchované riffy a melodické kytarové vyhrávky. Jen výjimečně se do popředí proderou klávesy, které u většiny skladeb dokreslují jemnými tóny atmosféru na pozadí. Zcela dominantním prvkem je zpěv, který obstarává dvojice hlasově rozličných pěvkyň. Zatímco Italka Claudia Beltrame reprezentuje vokál à la opera, který je dnes ke slyšení v každé druhé symfo-metalové formaci, její kolegyně Gracie Shona lehce nakřáplým hlasem dává hudbě kapely dravý hard rockový výraz. Chvílemi její projev připomíná Doro Pesch. Kombinace obou hlasů přidává desce nejen na pestrosti, ale především na síle.
Mozek kapely, kytarista Eric "Stormblade" Poon, se ukázal jako šikovný tvůrce power metalových hitů, hned několik skladeb disponuje silně chytlavou melodií, která se rychle zavrtá do uší. To je případ nejen singlovky "Against the Tides", ale také písní "A Destiny in Shadows", "Aurora´s Dream", "When Dusk Meets Dawn" a závěrečné "Twilight of the Black Rose". Většina desky sviští v raketovém tempu, jen dvakrát kapela ubere plyn, to když dojde na vcelku obyčejné balady "Through Selene´s Eyes" a "Tears of Celestine".
Samostatnou kapitolou je zvuk, který ani zdaleka neodpovídá standardům prvoligových kapel. V porovnání s nimi je syrovější a celkově méně propracovaný, což ale nemusí být chápáno jako nedostatek. V případě Silent Angel totiž stoprocentně platí, že syrovost přidává nahrávce na autentičnosti a dravosti. Je ovšem otázka, zda to žánroví posluchači, zhýčkaní dokonalou zvukovou produkcí, skousnou. Pokud paříte k vyznavačům heavy / power metalu a je pro vás důležitější kvalita skladeb než jejich zvukový kabátek, neměli byste malajský objev minout.
|
