Vznik druhé řadovky Krejdlů je nutné začít výpisem historických událostí, které stály za jejím zrodem. Album nejprve nahrávala stejná sestava, jež se postarala o debutový zápis. Právní potyčky s firmou "Crap"cophnous Records (jak tento label nazývá Dani Filth) ale zavinily rozpad kapely na dvě poloviny a s tím spojené ukončení nahrávacího procesu. Návrat k příslušnému materiálu proběhl až o dva roky později, a to v sestavě, která stvořila EP "V Empire...". Došlo k úpravám, které přes soudobé proklamace nebyly nijak zásadní, jak mj. dokazuje později vydané album "Dusk and Her Embrace (The Original Sin)" z roku 2016. Je zřejmé, že špinavě chytlavá esence Cradle Of Filth byla zhmotněna na obou záznamech, a že se bez pochyb jedná o první velkou formativní desku kapely.
K poslechu alba, jež v roce 1996 vyšlo pod britským labelem Music For Nations, zve hororově mrazivý obal, který odkazuje k lyrickému konceptu. Dani pro něj našel inspiraci ve své domovině, konkrétně v oblasti Suffolk, jež je spojena s čarodějnictvím. Produkci nahrávky zastal (předloni zesnulý) Kit Woolven, který byl znám díky spolupráci s hardrockovými Thin Lizzy. Parta Cradle of Filth pro něj byla jednou z prvních zkušeností s podobnou muzikou, tato skutečnost se ale na výsledku nijak nepodepsala. Zvuk alba je na svoji dobu přesný, pro někoho možná až příliš vypulírovaný. Hudební obsah je ovšem natolik silný, že by dokázal přilákat pozornost i s drobným produkčním nedostatkem.
Temné syntetické intro "Humana Inspired to Nightmare" patří mezi dvě skladby, které byly na album připsány dodatečně. Jde o patřičně lákavé entrée pro první položku "Heaven Torn Asunder", jež ve svém počátku představí nečekaně umírněnou polohu kapely. Chybět nesmí atmosférické samply, které umocňují pocit příchodu meloblackového tornáda. Jakákoli podobná změna tempa - a že jich je v každé skladbě několik - zní i díky tomu velmi atraktivně, zvlášť když je dopována důraznou rytmickou aktivitou, bzučivými riffy a Daniho zpěvem, který působí jako řev spratka, jemuž matka odmítla koupit drahou hračku (podobnost s Cartmanem ze South Parku není vyloučena). Některé razantní změny nálad zní nahodile, díky silné chytlavosti téměř všech motivů se ale tato efektní strategie stává bez problémů účinnou.
Podobná hodnota vězí v melancholickém podtónu, který vane z některých pomalých pasáží (když se to tak vezme, Cradle Of Filth není nic jiného, nežli zdrsnělý soundtrack k pohádkám bratří Grimmů). Půvab nalézáme v melodiích, jež jsou realizovány nejen ve formě podmanivých kytarových vyhrávek, ale ve své podstatě sytí každý hudební moment desky. Muzika druhého alba Cradle Of Filth by nemohla existovat bez klávesové čarokresby Ira Damiena Gregoryho, ani bez těkavého bicího krupobití, o které se opět postaral Nick Barker. Skladby jsou oproti debutu autorsky vyzrálejší, udržují kompaktní úroveň a vynikají barvitou členitostí, jež zve k mnoha poslechovým návratům. Snad jedině repetiční doomové plochy, které se vyskytují v příspěvku "Malice Through the Looking Glass" (neboli ve druhém novém kousku restaurované nahrávky) na chvilku otupí břit napjaté pozornosti.
Mezi pamětihodné kousky patří nápady naditá stopa "Funeral in Carpathia" s rozmanitou vokální hrou, ve které nechybí neoficiální pěnice Sarah Jezebel Deva, dále titulní kousek s věrně známým kvákavým úvodem, možná i závěrečná "Haunted Shores" s dalším mimořádně chytlavě zrychleným úsekem nebo hrdlem hostujícího Cronose z Venom. Zvláštní zmínku zaslouží symfonické intermezzo "The Graveyard by Moonlight", které je vygradováno do skvostného soundtrackového motivu. Jedním z bonusů je coversong "Hell Awaits" od Slayer, k němuž kapela přistoupila (podobně jako v budoucnu ještě mnohokrát) s osobitostí sobě vlastní a udělila lekci většině spolků, které se při zpracování cizích písní zmůžou leda tak na otrocký přepis původního obsahu.
Druhé album "Dusk and Her Embrace" pomohlo Cradle Of Filth dostat do podvědomí širší veřejnosti. Lidé si začali všímat kompoziční vynalézavosti, ve které se potkává neuchopitelná směska nejrůznějších žánrů, aniž by to působilo lacině nebo naopak přespříliš teatrálně. Album po právu sklidilo úspěch mezi posluchači i kritiky, a dodnes zůstává jedním z nejoblíbenějších zápisů v historii kapely.
|
