Půlka nultých let byla dobou, kdy Cradle of Filth hledali svoji identitu. Kapela mávala bílým šátkem na uhrákovité emo-gotiky, zatímco původním fanouškům ukazovala za zády fakáče. Dani si nechal na hlavě udělat dredy, což u metláka není nikdy dobré znamení. Ze sestavy odešel klávesák Martin Powell, to ale s jeho bývalými parťáky příliš nezacloumalo, protože v té době hudba Krejdlů na motivech černobílých klapek stejně moc nestála. Celé tehdejší rozpoložení bylo vtěleno do obsahu desky s názvem "Thornography", která vyšla v srpnu roku 2006.
Sedmou řadovkou Cradle of Filth prostupují dvě velká "nej". Zaprvé jde o album s nejlepším zvukem, však se také o mix a mastering postaral velký Andy Sneap (produkci má opětovně na svědomí Rob Caggiano z Anthrax). Škoda, že této technické kvality bylo docíleno na doposud nejhorším zápisu v historii kapely. Nahrávka stylově navazuje na předešlý počin "Nymphetamine", postrádá ovšem její primární chytlavost. Velká část alba zní jako tlučení prázdné slámy, která jen málokdy zavoní příjemně typickou vůní. Přesto nelze napsat, že by se sedmá řadovka Cradle of Filth nepovedla. Je sice nejslabší, ale pořád ne strašná.
Kdyby se kupříkladu album neslo ve stylu úvodní "Dirge Inferno", musela by pod recenzí viset osmička jako vyšitá. Rychlé tempo Krejdlům vždy svědčí, zde bylo navíc bicmenovi dovoleno vypustit blast beaty, kterých si ve zbytku nahrávky moc neužijeme. Také navazující "Tonight in Flames" s rytmizačně pauzírovanými riffy působí na první poslech atraktivně, její obsah ale nemá vysoký repetiční potenciál, což začne platit pro většinu songů této desky. Sporně vyznívají pokusy o melodický zpěv, ať už od britského frontmana, nebo i hostujícího Villeho Vala z HIM ("The Byronic Man").
Skladby si začnou být nebezpečně podobné, schematické symptomy postihnou zejména kytarové riffy. Klesající zájem přeruší až píseň "The Foetus of a New Day Kicking", jejíž prim hrají velmi chytlavé sloky. Zavrhnout nelze ani pocitově rozvrstvenou (skoro)instrumentálku "Rise of the Pentagram" z dílny kytaristy Paula Allendera, album pak uzavírá coversong "Temptation" od anglických Heaven 17, který symbolicky končí druhou etapu Cradle of Filth. Na příštím albu se kapela začala (alespoň formálně) vracet k opulentně symfonickému meloblacku, kterého se drží dodnes. Alba "Nymphetamine" a "Thornography" tak zůstávají ojedinělým studiovým kombem. Jestli povedeným či nikoli, to už si musí zhodnotit každý sám.
|
