„Z duisburgského pokoveného srdce se Ignition vzedmuli a slíbili, že vryjí svůj odkaz do historie heavy metalu. Jejich kompozice, jejich verše, jejich esence jsou duchem čistého metalu…“ Tolik sebechvála na domovských stránkách německé pětice Ignition, která svoji tvorbu popisuje jako střet Trivium a starší verze Blind Guardian. A teď si vyberte, jestli dáte přednost rčení, že sebechvála smrdí anebo tomu o každém šprochu, na němž je pravdy trochu. Realita je asi taková, že třetí albový zářez duisburských kovotepců s názvem „Vengeance“ si skutečně bere něco od Trivium, něco od Slepých strážců v jejich mladších letech a kapela vytváří dobře vyvážený metalový konglomerát power metalu, heavy metalu a thrashe, ve kterém je dost místa pro melodičnost i důraz, přičemž si dostatečně zachovává i vlastní ksicht, takže nebude sporu o tom, že se deska dobře poslouchá. Ale že bych v Ignition viděl někoho, kdo právě vyrývá nepřehlédnutelnou brázdu do heavy metalových dějin, s tím bych byl přece jen zatím opatrný…
To, že Ignition hrají na sílu, hrubost a agresivitu (stačí mrknout na obal alba, který toto rozpoložení poměrně přesně reflektuje), odhalí už úvodní riff, nadržená rytmika, nabroušený vokál Dennise Marschallika i podobně naladěná sborová podpora v „Ignite The Fire“. Tenhle vzorec není potřeba kdovíjak zásadně měnit, funguje prakticky po celou dobu a odchylky v podobě určité těžkopádnosti v „Beastmode“, náladovosti a výpravnosti v „A New Dawn“, či uštěkanosti v „The Rise“ celkový obraz nezmění. K tomu má nejblíž krátká instrumentální vsuvka „A Dark Fate“, koketující s určitou nadýchanou heroičností, ale vzhledem k tomu, že její základní motiv nemají Ignition potřebu intenzivněji rozvíjet, je jasné, že primárním cílem je údernost. Sílu jí neodebere ani šikovná sólová kytara, která v občasné dominantní pozici odlehčí atmosféru. Fakt, že základní vzorec je stoprocentně funkční, lze deklarovat tím, že položky „Betrayal“ s krásně ubzučenou kytarou a vzrušením ve vypjatějším vokálu, a rozvážnější „Funeral“ s výrazným riffem, nacházející se v závěrečné čtvrtině alba, patří k tomu nejlepšímu, co v náladově velmi soudržném albu Ignition nabídnou.
Pomsta občas bývá sladká, tahle je tvrdá, důrazná a nekompromisní. „Vengeance“ má nespornou sílu a nejlepší na tom je, že partě metalových dělníků Ignition skutečně stačí jen duch čistého metalu k tomu, aby bez nějakých kudrlin řekla to podstatné. Takže třeba jednou i na otisk do dějin dojít může.
|
