Tři roky práce, tři alba, mnoho hostů a téměř tři hodiny muziky. To jsou základní statistické údaje trilogie s názvem "Leviathan", se kterou vyrukoval švédský autor Christofer Johnsson pod záštitou své druhdy obdivované kapely Therion. Přejdeme-li ke statistice recenzentské, pak první díl z roku 2021 nebyl ničím převratným, avšak loňská dvojka dokázala překvapit vyšším tvůrčím potenciálem, který nás chvílemi vracel do devadesátých let, kdy Johnssonova parta trůnila na uměleckém piedestalu. Třetí pokračování se vklínilo někam mezi obě díla, čili nedošlo k úpadku, ale ani ke kýžené gradaci.
Proniknout do tajů tohoto alba není snadné. Úvodní poslechy spíše odrazují, a to kvůli zvukovému mixu, případně minimu dostatečně vtahujících hudebních sekvencí. S dalšími pokusy už si třetí Leviathan začne sedat, včetně soundu, na jehož produkční neprůbojnost si lze zvyknout. Ani poté ale nebudeme desku vypínat omráčeni, spíše se budeme cítit jako přesýpači písku, kteří se urputně snaží najít zlatá zrnka. Cosi třpytivého se občas na dně objeví, na zbohatnutí to ale nebude, úlovek zajistí pouze slabé záblesky radosti, jež sotva vynahradí náročný přesýpací proces.
Stejně jako v případě minulé desky platí, že nejsilnější momenty přináší pomalé pasáže s ženským zpěvem. V těch jsou mnohdy ukryty příjemně harmonické linky ("Ruler of Tamag", "An Unsung Lament", "Ayahuasca"), jež ve spojitosti se symfonickou gradací navozují filmově teatrální vjemy. Tedy takové, jež byly pravděpodobným cílem švédského autora. Problém je v přemrštěné ambici Johnssonových vizí a menší schopnosti seskupit je způsobem, který by dokázal zabavit na celé padesátiminutové ploše nového alba.
Často dochází k přednesu motivů, kterým padá tempo, sem tam zakolísají i hlavní zpěváci. Dojem zlepší občasné metalové vyostření, ačkoli je znát, že k tomuto žánru už Christofer nechová vyloženě vřelý vztah. Spojnici s devadesátkami tvoří sborová opulentnost, kytarové předěly či neoklasické beglajty, zbytek alba si kráčí svojí autonomní cestou, která je chvílemi příliš zahleděna do tvorby atmosférické tajuplnosti (s nezbytným orientálním akcentem). Špatné to není, na druhou stranu lze jen těžko předpokládat, že by se mezi posluchači našel jedinec, který konec ságy "Leviathan" opláče.
|
