Vampýři, Luftwaffe, Rasputin, vzducholodě, dvě světové války… Smíchat tato témata do jednoho soudržného celku chce slušnou porci fantazie i černý smysl pro humor. A když k tomu přidáte zálibu v klasickém heavy metalu, není moc kapel, které by se – za předpokladu, že z toho nemá být jen samoúčelná slátanina - takové výzvě mohli postavit čelem.
Pokud jste před třinácti lety zaregistrovali vydařený průlet britských nemrtvých pilotů Stuka Squadron na debutu „Tales Of The Ost“, možná by vám na tuhle taškařici připadali nejvhodnější. Stuka Squadron však svůj let v minulé dekádě zakončili dost neslavně – i když kapela začala o rok později pracovat na novém albu, pro kapelu zásadní postava, basák Lord Pyre, vypadl z letadla jako první – těžko říct, jestli hlavním důvodem byly jeho únavné přelety na zkoušky z Holandska do Británie, nebo fakt, že byl zděšen z toho, kam kapelu tlačí management. Po Pyreho odchodu ji dotlačil nejen ke změně názvu (Iron Knights), ale i k vydání poněkud nevydařené desky, a tak posádka v roce 2014 havarovala definitivně. Oživit Stuku Squadron se kytaristovi Terrorsoundovi a Lordovi Pyremu podařilo ještě v témže roce, ale trvalo dalších pět let, než se další kytarista Count Axis pustil do psaní nového materiálu. Jeho úsilí vyvrcholilo někdy během covidové patálie a výsledkem byl materiál pro album „Zeppelin“ (práce na něm jej však zřejmě vyčerpala natolik, že po jeho realizaci kapelu opustil).
V loňském roce Lord Pyre dal dohromady novou sestavu, se kterou album „Zeppelin“ dotáhl do finále, a dá se říct, že jak bláznivý je příběh kapely, tak bláznivá je story, odehrávající se na albu, a z určitého pohledu i celá nahrávka. Záleží na tom, jak moc vám budou překážet příběhové vsuvky, které velmi solidně šlapající heavy metal dokážou přibrzdit, či nakolik se budete prát s tím, že příběhu, jehož pasáže by by mohly na divadelních prknech působit docela neotřele a přitažlivě, je pár skladeb podřízeno natolik důkladně, že oproti největším peckám mají minimální jiskru.
Zásadní je, že jako celek album „Zeppelin“ přes občasné klopýtnutí spolehlivě funguje. Svižná „Pit Of Fire“, skvěle vystupňovaná„One Man Blietzkrieg“, energií nabitá titulní věc s emotivním úvodem, či finální bojovně heroická „Angel Of Mons“, jež jsou všechny založené na striktně šlapající rytmice, která si skvěle rozumí s podobně stavěnými vokálními linkami, vyhrocených kytarách, velmi pružném hlase Kapitána Divouse a pokukování po Iron Maiden (a trochu po Manowar) v provedení i výpravnosti, se strašně dobře poslouchají – řešíte-li někdy otázku, jestli má klasický heavy metal stále co říct, Stuka Squadron mají naprosto jednoznačnou a velmi pozitivní odpověď.
Britští antihrdinové, vyhýbající se česneku, jsou poněkud střelená parta, což by po debutové nahrávce a v kombinaci s konceptem aktuálního příběhu mělo být naprosto jasné. Jenže Stuka Squadron jsou nejen komedianti, kašpaři a smíšci, oni také umí dělat dobrou muziku.
|
