Anabáze alba „Phoenix“ švédské trojice The Gems by se dala nazvat „kterak v rámci lekce o tom, že karma je zdarma, dostali rockoví příznivci do rukou výbornou desku“. Ať už se u dračic Thundermother dělo cokoliv, snaha kytaristky Fillipy Nässil zbavit se zpěvačky Guernicy Mancini by se v rámci toho, že to u Thundermother šlo pomalu dolů vodou, možná dala v rámci hledání nějakého nového impulsu pochopit, nicméně způsob, jakým to Fillipa provedla, si krapet koledoval o výchovnou facku. A jedna pádná skutečně přilétla – basanda Mona Lingren a bubenice Emlee Johansson sbalily fidlátka a ukázala Fillipě záda. Fillipa se z toho nesesypala a promptně dala dohromady novou sestavu, se kterou už představila první singly. A tady začíná prosvěcovat karma – zatímco Thundermother se zatím jeví v prakticky stejné formě jako před rozkladem staré sestavy, The Gems jsou jako polité živou vodou. A v hlavní roli je Guernica…
Holky nevymýšlí nic objevného, prostě jen drhnou bezprostředně oprásklý hard rock. Album má šestnáct položek, a i když jedna z nich je krátké nadýchaně impozantní intro a dvě jen ještě kratší vsuvky, je jasné, že The Gems se vsadili na metodu bumb, bumb, prásk - vyplivnou dobrý melodický motiv, zpravidla ho přiživí jasným, snadno vyřvatelným sloganem, střihnou živočišné sólo a hurá na další kousek. Udržuje to ohromně svěží náladu, holky se nezdržují zbytečným vytěžováním přímočarých motivů a hrnou na posluchače živelnou energii a neskutečně pozitivní náladu. Vychází jim to spolehlivě, od intra „Aurora – Interlude“ až po „Undiscovered Paths“ je to jízda jak na vlně, přičemž atmosféričtější finální položka tohoto bloku coby jedna z nejsilnějších položek alba jednak spolehlivě udělá radost pamětníkům divoženek Vixen, jednak dokonale demonstruje, v jaké výborné formě je zpěvačka. Nebezpečí toho, že by se celkem podobná nálada alba mohla přejíst, čelí holky romantickou smyčcovkou „Maria´s Song – Interlude“ a navazující, bluesem načichlou „Ease Your Pain“ s působivou melancholičtější atmosférou. Druhá polovina alba jede v obdobných kolejích - kousavá střela s úžasně oprásklým výrazem „Like A Phoenix“ jež vás spolehlivě nakopne a rozpohybuje (její sílu podtrhne i akustická verze na závěr), či podobně laděná melodická divočina „P.S.Y.C.H.O.“ jsou jasným důkazem toho, že se The Gems ze silných nápadů v první části zdaleka nevystřílely.
Ideální do auta, ideální na festivaly. Symbolika názvu desky je sice jasná, ale s přihlédnutím k tomu, že The Gems nechaly (vyjma žánru) uvadající minulost za sebou a pomyslně se vrátily do doby, kdy se ještě nenechaly svazovat očekáváním fanoušků, možná bych navrhoval místo Fénixe, vstávajícího z popela, ohánět se v názvu nějakou nažhavenou kometou. Přesně tak žhavá mi švédská trojice nyní připadá.
|
