Jednou z kapel, na jejíž nová studiová alba se má smysl těšit i několik měsíců dopředu, jsou Švédové F.K.Ü. Vysoká kvalita thrash metalového stylu se v jejich podání propojuje s textově vizuálním konceptem filmových hororů, a výsledkem je třaskavá směs, která vtahuje s automatickou přirozeností žánrových klasiků. Nejnovější počin švédské čtveřice nese všeříkající titul "The Horror and the Metal" a do zkostnatělých stylových struktur opět vnáší vichr svěží thrashové energie.
A to přesto, že po hudební stránce nejde vůbec o nic výjimečného. Opisují se prastaré postupy, které vytesali riffotepci v oblasti kalifornské Bay-Area již v polovině osmdesátek. Několik úseků zalarmuje paměťové centrum věrně známým motivem, struktura skladeb neopouští osvědčené žánrové teritorium. Pointa tkví v talentu a nadšení, se kterým jsou Skandinávci schopni stvořené tóny předat. K tomu byl ovšem nezbytný kvalitní sound, o který se tradičně postaral zpěvák Lawrence Mackrory, zde vystupující pod přezdívkou Larry Lethal.
Larry je nejen schopný zvukový technik, ale také frontman. Jeho vokální projev je příjemně intenzivní a žánrově přesný. Do frází vpouští sugestivní jed a hudba má díky němu správné grády. Když do řízných pochodových temp úvodní titulky vypustí svůj ječák, musí se každý thrasher olíznout nadšením. Skladba zároveň poslouží jako důkaz o umělecké chuti a neklesající autorské formě čtveřice muzikantů. Ještě větší nadšení se dostaví při nástupu rychlých úseků, které ve spojitosti se zpěvem evokují to nejlepší z tvorby Exodus, Overkill nebo Exumer. "(He Is) the Antichrist", "Deep Cuts", "Bringing Back the Dead" a "You Are Who You Eat", to vše jsou songy uvolňující obrovský počet spokojených endorfinů.
Do tvorby F.K.Ü. (což neznamená zakryptované "fuck you", ale "Freddy Krüegers Ünderwear") patří crossoverové míchání žánrů a s tím spojené vtípky, jako když do riffového marše zasadí zpěvák rytmicky dokonale padnoucí ďábelský smích ("The Spawning"), nebo když na helloweenský popěvek naváže power-speedmetalová plocha ("Bringing Back to Dead"). Skandinávci nevymýšlejí zbytečnosti, muziku používají především jako prostředek k zábavě a tuto tvůrčí pohodu dokážou věrně přenést na své posluchače.
|
