Před osmi lety hlásali punk-rockeři Kohout plaší smrt, že není lehké být optimistou, na loňském albu „Úplně šťastnej“ tvrdí, že „to si zvykneš celkem snadno, že tvůj kámoš byl a není“, či „že lidstvo jednou zajde na blbost…“. Ale není se čeho bát, vyjma toho, že kapelu chvíli po vydání kraťasu „Nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně…“ kapelu opustil zpěvák Matěj, jedou Kohout plaší smrt přesně v té samé linii pozitivně laděného, zpěvného punk rocku, na který jsou jejich příznivci zvyklí.
Role frontmana se ujal basák Krtek, jehož projev je možná o špetičku důraznější než Matějův, ale ne natolik, aby se nějak zásadně měnila podstata kapely. Hudba Kohout plaší smrt nevyžaduje žádné zásadní pěvecké ekvilibristiky, či teatrální napínání hlasivek, tady se jede na pohodu, a jelikož se do zpěvu občas zapojují ostatní muzikanti z libereckého tria, lehoučká pestrost je zaručena. Desítku skladeb lze poměrně snadno charakterizovat – lehké nekomplikované melodie, svěžest, hravost, poťouchlost, která bude vonět i příznivcům Znouzectosti. Je škoda, že Kohout plaší smrt pojali album poměrně skromně a nepřidali k němu albovou přílohu. Zpěv je sice velmi snadno srozumitelný a přístupný, ale vzhledem k tomu, že důvtipné žonglování se slovy je v případě Kohouta polovinou úspěchu, možná by stálo za to posluchači trochu ulehčit cestu k rafinovanému jádru kapely – skladbám nelze na první ucho upřít optimistickou chytlavost a leckdy snad až naivní bezprostřednost, ale když vás – poté co rozkódujete celé sdělení - u příjemně neposedné „Co by kdyby“ (jejíž slogan „Nejvíc nás zlomí, co si pokazíme sami“ se hodí pro každou životní situaci), možná trochu zamrazí a živý „Večírek“ taky značně zhořkne, dojdete spolu s Kohoutem v mile uhalekané „Proč“ k přesvědčení, že navzdory ultra pozitivnímu názvu alba „není nutný bejt úplně šťastnej“. Někdy stačí, když jste navýsost spokojeni, a to deska „Úplně šťastnej“ zaručuje.
Krásně soudržné album (tuhle auru trochu nabourává „California“), z nějž si spolehlivě odnesete dobrou náladu i pár nevtíravých životních pravd. Od vydání debutového alba „Kurnik šopa!“ letos uběhne dvacet let. Ale přesně jak Kohouti tvrdí v nejdravější (a mému uchu nejlibější) skladbě „Čas“, že „čas je věc jak žádná jiná, relativní veličina“, u Kohout plaší smrt jako by tahle veličina byla naprosto konstantní a na jejich radostnou muziku neměla žádný vliv.
|
