„Je to syrové a těžší než cokoli, co kdy Cathubodua udělali, bez kompromisů v epických melodiích houslí, nebeských orchestracích a obrovském hlasovém rozsahu zpěvačky Sary.“ Možná se dá trochu uštěpačně konstatovat, že Cathubodua toho zatím moc neudělali – aktuální album „Interbellum“ je druhým dlouhohrajícím (ehm, deska má něco málo přes třicet minut) dílem kapely a do celkového výčtu by šlo započítat ještě debutový kraťas, ale i tak konstatování „než cokoli, co kdy udělali“ mnoho komparačního materiálu nenabízí. I pojem syrovost je třeba brát čistě v kontextu stylových zvyklostí - dokud se nezačneme ohánět pojmem symfonický metal, syrovost by na jazyk asi nikomu nepřišla…
Byť tón úvodních řádků vyznívá tak, jako by si Cathubodua zasloužili od samého začátku tahat za uši, opak je pravdou. Jejich trochu teatrální, lehce okázalé a do žánrové škatulky ne zcela zapadající album si zaslouží plnou pozornost a k vypíchnutým pilířům (melodické housle, vzdušné orchestrace a přesvědčivá zpěvačka) bych se nebál přihodit i výbornou hru s atmosférou, příjemný nádech lidovky a dravé kytary. Tohle všechno je ideální živnou půdou pro koncepční příběh o stvoření a zničení válečné bohyně – vyprávění o velkých nadějích, moci, snech, ztracené lásce a vypořádávání se s vlastní vinou Cathubodua pojali velmi dramaticky. Tím, že jej vměstnali do půl hodiny, nedávají prostor na žádná hluchá místa a „Interbellum“ je jednou velkou dějovou náloží, ve které dojde na romantiku, agresi a silné melodie.
Smyslná Sara Vanderheyden by mohla dávat lekce v tom, jak účinná je afektovanost, když není samoúčelná a umíte ji využít ve vlastní prospěch, folkový nádech přidává velmi chytlavou příchuť zejména v jemnějších pasážích, kterým dominuje elegantní „The Mirror“. Máte-li větší chuť na divočejší pojetí, není vůbec špatné sáhnout především po šikovně vyhrocené „Will Unbroken“, či po proměnlivé „Amidst Gost“ s piánově hladivou pasáží. Tyto skladby tvoří jakési mantinely žánrového rozpětí (není kdovíjak široké) Cathubodua, ale i zbývající tři skladby mají co nabídnout – když se kapele bez ztráty dechu podaří utáhnout i závěrečnou osmiminutovou suitu „Goddess Falacy“ je zjevné, že s Cathubodua bude stát za to do dalších let počítat.
"Interbellum" je bouře, se kterou Cathubodua uchvátí fanoušky symfonického metalu z celého světa, láká k poslechu vydavatelství Massacre Records. Možná je na tohle tvrzení ještě brzo, ale vezmu-li v úvahu progres, který kapela udělala od debutové desky (možná je to vyjma určitého dospění jen fakt, že z toho, co před pěti lety naložili na prvotinu, Cathubodua vyfiltrovali na novinku, jež je o polovinu kratší, skutečně jen to zásadní), jednou by mohlo být do puntíku přesné.
|
