RAGE - Afterlifelines
6/10. Tak dlhý album NIKOMU netreba!

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Jasne, ale to by sa dalo povedať aj o iných...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Možná proto, že skladby podobného ražení měli...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Za mňa veľká spokojnosť 8/10.Len neviem prečo sa...

RAGE - Afterlifelines
9/10

MONTROSE - Montrose
Montrose je fenomenální kytarista, jeho kytara...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Oproti předešlému zápisu "Talviö" jde samozřejmě...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ve svých příležitostných komentářích se věnuji...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Moderním standardem rozumím skutečnost, aby album...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ďakujem za recenziu. Ani proti hodnoteniu nemám...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




TIERRA SANTA - Legendario

Debutové album „Medieval“, které Tierra Santa vydala na konci roku 1997, zaznamenalo mezi domovskými posluchači velký ohlas. O kapele se začalo mluvit jako o španělských Iron Maiden, což bylo označení zčásti trefné, zčásti zavádějící. Okoukaných postupů z autorského pera Steva Harrise obsahovala prvotina opravdu dost, vše bylo nicméně navlečeno do kabátku s dostatečným množstvím vlastních znaků, v čele se zpěvem Ángela Juana, který se Dickinsonově hrdlu nikdy moc nepodobal, ani se do něj uměle nestylizoval (na to máme jiné experty). A protože díky Švédům Hammerfall probíhala renesance heavy / powermetalového žánru, nebylo na místě otálet s přípravami druhé řadovky, která byla ocejchována titulem „Legendario“ a do hudebního světa vnikla – pod štítem nového labelu Locomotive Records – v roce 1999.

K poslechu (na tehdejší i současné poměry slušně ozvučeného) alba zve intro „La profecía“ (Proroctví) se zvuky hořícího ohně, do kterých proniká strašidelné zaříkávání. Rozjezd úvodní písně „Séptima estrella“ (Sedmá hvězda) nicméně rychle potvrdí, že se kapela neodklonila k brutálnějším metalovým stylům a že její muzika opět nabídne nekomplikované a pocitově zcela bezpečné heavymetalové útočiště. Změnou oproti debutu je zrychlení tempa, které si autoři oblíbili právě na druhém studiovém zápisu a pravidelně jím kořenili všechna následující alba. Svižnější akcelerace Španělům opravdu sluší a je obdivuhodné, kolik energie dokážou vyloudit z milionkrát provařených hudebních postupů. Nikdy si přitom nepomáhali okázalou aranžerskou aviváží (snad vyjma drobného využití kláves - tentokrát obsluhovaných novicem Óscarem Muñozem) a úspěšného výsledku dosahovali nejtradičnější žánrovou cestou.

První song nahrávky je toho skvělým příkladem. Kapela šlape jako dokonalý heavymetalový stroj, spodek jistí doprovodná kytara, umanutě si předoucí jednoduchý riff, čímž se otvírá prostor pro vyhrávky nejrozmanitějšího druhu, stejně jako pro Ángelův zpěv, který je opět ozdobou celého díla (jakkoli ještě pořád není dokonale technicky vybroušený). Jedinou výtku, kterou je nutné směřovat ke vstupnímu songu, je nevýrazný až odfláknutý refrén. Chorusy v případě Španělů nikdy neznamenaly – i s ohledem na zpěvákovy možnosti – výlety do nebeských powermetalových výšin, většinou ale byly poslechové a kvalitativně souznící s okolím skladby. „Séptima estrella“ tvoří jednu z výjimek, kterých díky bohu není v historii Španělů mnoho.

Album „Legendario“ brousí autorský rukopis do tvaru, jenž bude v budoucnosti obcházet minimálními obměnami. Rozdíly mezi skladbami určí zejména přísun kvalitních melodických nápadů. Mezi nejlepší kousky druhé řadovky patří „El bastón del diablo“ (Ďáblova hůl) s tradičním baladickým nápěvem, v němž se odráží cit pro dramatickou kompozici skladby. Samozřejmostí je bohaté šestistrunné vyplétání, jež činí z poslechu radostnou záležitost. Vrcholem se v tomto ohledu stává titulní stopa, u jejíhož hlavního kytarového motivu žasneme, kolik životadárnosti se může ukrývat v jedné jediné vyhrávce. Svižnou elegancí vládne také další skladba „Atlántida“, na temnější strunu Španělé zabrnkají v písni „Reconquista“ (Znovudobytí), jež dá vzpomenout na zadumanější polohu debutové nahrávky.

Na druhé desce se rovněž našlo místo pro plnohodnotný „pomaláč“. A je to opravdu dobře, jelikož kompozice „La Mano de Dios“ (Boží ruka) obsahuje všechno, co má takový druh skladby mít: emocemi napěchované vokální linky, celkový romantizující nádech a jako bonus dokonale přeslazené sólo. Zpěv ve španělském jazyce dodává písni další rozměr a my si můžeme odškrtnout vrcholný moment nahrávky. Ta ve svém závěru přece jenom ztratí dech, zejména finální stopa „Los diez mandamientos“ (Deset přikázání) představuje pouhé torzo předešlého hudebního dění, navíc s nepěkně haprujícími zpěvy. Ve výsledku jde o slušné album (jež se dokonce v roce 2012 dočkalo - společně s debutem - speciálního znovuvydání), což ale neznamená, že ještě pořád nebylo co pilovat a zlepšovat. Navazující zápis nicméně dokázal, že španělští borci tuto náročnou misi zvládli a že jsou hotovi nahrávat výborná a kvalitativně kompaktní díla.

Petr Štěpnička             


FB TIERRA SANTA

YouTube ukázka - El bastón del diablo

Seznam skladeb:
1. La profecía
2. Séptima estrella
3. La cruzada
4. El bastón del diablo
5. Reconquista
6. Legendario
7. La mano de Dios
8. Atlántida
9. Drácula
10. Los diez mandamientos

Sestava:
Ángel - zpěv, kytara
Arturo - kytara, vokály
Roberto - baskytara, vokály
Óscar - klávesy
Iñaki - bicí

Rok vydání: 1999
Čas: 42:26
Label: Locomotive Records
Země: Španělsko
Žánr: melodický heavy metal

Diskografie:
1997 - Medieval
1999 - Legendario
2000 - Tierras De Leyenda
2001 - Sangre De Reyes
2003 - Indomable
2004 - Apocalipsis
2006 - Mejor Morir En Pie
2010 - Caminos De Fuego
2013 - Mi nombre será leyenda
2014 - Esencia
2017 - Quinto Elemento
2022 - Destino

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 21.03.2024
Přečteno: 239x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09571 sekund.