Slovo "profánní" znamená čin, který je opakem věcí posvátných. V užším slova smyslu označuje někoho, kdo "zůstává před chrámem, aniž by do něho vstoupil". Nick Melissourgos, lídr Sebevražedných Andělů, vymyslel pro nové album atraktivně provokativní titul "profánní modlitba", a legendární umělec Ed Repka k němu obstaral neméně strhující art-motiv. Trojice vypuštěných singlů, které předcházely březnovému vydání alba, potvrdila, že jedna z nejlepších žánrových smeček současnosti nepozbyla nic ze svého agresivního kouzla a že se vrací v plné autorské síle.
Osmá řadovka Řeků bude pro fanoušky hotovým svátkem. Úvodní song "When the Lions Die" je velkolepým hitem, který obsahuje bohatou várku chytlavých riffů, jež se míchají s epickou melodickou narací a jemnými doteky moderních postupů. Pokud je řecký kapelník v něčem opravdu výjimečný, pak ve skladbě frází, které dokáže neodolatelným způsobem posadit do instrumentálního podkladu. Díky tomu se zloba ukrytá v jeho hlasu přenáší na posluchače, kteří mají co dělat, aby se spolu s ním nezačali tvářit hrozivě a démonicky. První song má díky všem zmíněným aspektům obrovský repetiční potenciál a dokonale navnadí na soustředěný průzkum celého alba.
"Crypts of Madness" patří mezi tradiční vypalovačky kapely, ve kterých nechybí strmý nájezd a rychlé tempo, ačkoli kapela v půlce skladby přejde do pomalé a lehce roztahané mezihry. Plusové body nicméně převažují, a to i díky vynalézavé sólové práci Guse Draxe, který na novince dává všanc své karpální tunely, nebo výtečnému zvuku, o nějž se postaral Jens Bogren. Singlovka "Purified by Fire" prohlubuje dlouhodobé styčné znaky mezi Suicidal Angels a Slayer, Řekům se ale opět daří z nebezpečné pasti vyklouznout a do známých postupů otisknout mohutný profil vlastního ksichtu. Skladba po úchvatné expozici a koncertně vystavěném refrénu opět ubere plyn, aniž by se k předešlému rytmickému náporu vrátila. A opět není jisté, jestli nejde o příliš rozumem ovládnutý krok. Takových momentů ale přijde v dalším průběhu playlistu daleko víc...
Jedním z nejvýraznější zástupců je titulní kousek. Při jeho komponování Nick přestoupil do klidné, v podstatě baladické roviny, a přitom využil heavy / powermetalové prvky, včetně melodického zpěvu. Toto atypické představení můžeme brát jako snahu Řeků vymanit se z dominantně thrashového modelu (podobné tendence se objevily i na předešlé řadovce "Years of Aggression"), po umělecké stránce ale o kdovíjaký zázrak nejde, což stejnou měrou platí pro orientální atmosférou načichlou "The Fire Paths of Fate", která album uzavírá. Je to zajímavé, nicméně si není třeba nalhávat, že se zájem většiny posluchačů nesoustředí jinam, a to k ryzím a přímočarým thrashovým kompozicím.
Uspokojit je může "Deathstalker", skvěle nafrázovaná "Guard of the Insane" a "Virtues of Destruction", která jako jediný kousek playlistu ani jednou nezpomalí a znamená čistokrevný návrat k ikonickým albům "Dead Again", "Bloodbath" nebo "Division of Blood". Nad jejich úroveň nová nahrávka nevystoupala (je otázka, jestli se něco takového Řekům může ještě někdy podařit), vysoký kvalitní standard je ale zachován a Suicidal Angels utvrzují pozici přední thrashmetalové kapely, která vzešla z novodobé žánrové vlny.
|
