LEGION - Отзвуки прошлого (Live in Studio)
Mezi nejstarší legendy ruského heavy metalu patří moskevští Legion, kteří na tamní scéně působí od roku 1978 a jsou uznáváni jako jedno z prvních metalových uskupení v SSSR. V evropských metalových časopisech se o kapelách z oblasti sovětského bloku psalo jen z určitého bulvárního úhlu, než kvůli uměleckým kvalitám, i když formace Ария, Чёрный Обелиск, či thrashoví Коррозия Металла nebo Шax dokázali také vyplodit poslouchatelné nahrávky.
Legion svým vývojem v lecčems připomínají Arakain nebo Vitacit. V začátcích čerpali z hard rocku a později rodících se tvrdších odnoží, následně experimentovali s technickým prog metalem, což byl pro ně trochu vjezd na slepou kolej. Vrátili se k poctivému osmdesátkovému hard and heavy stylu s občasnými výpady k power metalové masivnosti i tklivým baladám v pop rockovém hávu, doplněným fanfárovými klávesami. Kapela se od konce devadesátek dlouhá léta potácela na hraně zákazů i úspěchů v podobě mamutího turné po bývalých svazových republikách, či výjezdem do Bulharska.
Pradávné doby začátků v raných osmdesátkách pamatuje jeden ze zakládajících členů, fenomenální zpěvák Alexej Bulgakov, jehož zvlněné vibráto a poměrně velký rozsah jej staví do první ligy ruských pěvců. S v roce 2006 navrátivším se kytarovým virtuozem Sergejem Salkinem vytvořili dvě úspěšná alba, ale nedílnou součástí koncertního setu byla prezentace starých hitů. Proto muzikanti přišli s nápadem vybrané pecky ze začátku kariéry nahrát znovu z důvodu otřesné kvality původních nahrávek. K podobným pokusům v minulosti již dvakrát došlo, ale kdo by odolal tomu nahrát je znovu, máte-li v kapele ruskou verzi Malmsteena?
Úvodní dva řízné songy „Легион“ a „SOS“ z raných osmdesátek jasně čerpají z debutu Iron Maiden a následný valivě hard rockový „Топор Над Миром“ s podporou temné klávesové linky a neoklasického sóla Sergeje Malkina ukazuje na slavný vzor Rainbow. Zvuk je oproti dávným originálům současný a hutný, neztrácí živočišnou dravost, ostatně deska byla natočena v podstatě „naživo“ ve studiu 2Drummers, což materiálu vštěpuje patřičnou syrovost a bezprostřednost. Do nedaleké minulosti se kapela vrací dalším velkým hitem „Не Убивай“, který s podporou kulometné dvoušlapky seznamuje posluchače se současným power metalovým zaměřením. Hard rockové riffy a malmsteemovské kudrlinky startují „Дай Мне Имя“, která je příjemnou poctou veteránům těžce rockového žánru.
S dalším třemi songy se přesouváme do období nového milénia, dle modernějších aranží je znát mnohem větší zkušenosti muzikantů. S vykopávkou „Чемпион“ se navracíme do pravěku, tuto hard and heavy perlu součaný kytarista prošpikoval nekonečnými kytarovými vyhrávkami. Nesmí chybět i gradující ploužák „Грусть“. Mezi historické kousky vsunuje kapela i inovovaný současný power metalový nářez s neoklasickým trylkováním – „Танец огня“. Po ohlédnutí v podobě melodické „Листопад 2003“ Legion nabízí i pohled na aktuální tvorbu v čerstvé a nadupané novince „ Мы идём на восход“, která přípomíná české kolegy Power 5.
Ačkoliv se jedná o průřez celou čtyřicetiletou tvorbou kapely Legion (krom podivného prog metalového období), materiál díky znovunahrání, aktuálním technickým podmínkám a umu muzikantů drží pohromadě. Prastaré songy mají aktuální sound, ostatně retro hard and heavy je dnes v módě a novější power metalové vsuvky desku řádně oživují. Netřeba vyhledávat celou diskografii Legion, toto výběrové album plné hitů kapelu reprezentuje na jedničku.
8/10
AMALGAMA - Wild Storm at Longhorn
V Moskvě speciální vojenskou operaci moc neřeší, metalové kapely tu vydávají alba a koncertují jako by se nechumelilo. Jednou z nich je skupina Amalgama, služebně o dvě dekády mladší než kolegové Legion. Amalgamě se vzhledem k jejímu obsazení dostává privilegovaného postavení na místní i evropské hudební scéně. Působí v ní talentovaný kytarista a producent Andrej Smirnov, který se přes post nájemného kytaristy pro Blaze Bayleho a Paula Di`Anna dostal do sestavy U.D.O. V Amalgamě působí krom pěvce Vlada Ivoilova i rytmická sekce holandských Delain – bubeník Joey Marin De Boe a basák Timo Somers. Mezinárodní sestava a Andrejovy kontakty dopomohly kapele k vystupování na evropských štacích jako hosté U.D.O. či Scorpions, letos vyrazí na latinskoamerické turné s Accept. U nás se s ní český divák letos potká na velkých letních festivalech, je však podivně prezentována jako ukrajinsko / holandská parta, asi aby nevyvolávala zbytečnou pozornost.
Minulý rok se kapela činila, vydala retro album „Back to the 80`s“ na kterém se vyznala z lásky ke zlatému období tvrdé muziky. Přes síto propasírovala ikonické songy Accept, Scorpions a Van Halen, aby z nich upekla nový prefabrikát, často balancující na hraně plagiátu. Následující rusky nazpívaná deska „Drugaja Žizň“ byla pokusem o melodický moderní metal s klávesy ve stylu Beast in Black.
Ještě před další studiovým zářezem „Mastermind“ přišla kapela s živým záznamem pořízeným na turné v roce 2022 v německém Stuttgartu pod názvem „Wild Storm at Longhorn“. Zde prezentuje před tisícovkou fanoušků téměř všechny songy z anglicky zpívaného alba „Brothers of Rock“, a již při prvním zářezu „Fight for Freedom“ je jasné, proč si Udo kytaristu Andreje vybral do kapely. Andrej dokáže chrlit melodie, které jsou esencí osmdesátkových Accept, promísených s prvky Scorpions a ozdobit je pěknými kytarovými kudrlinkami. Tomu jde naproti i hlas Vlada Ivoilova, který se frázováním i podobným zabarvením hlasu snaží přiblížit Klausi Meinemu. Během sledování křepčícího klávesáka v masce klauna přemýšlíte, zda jste na koncertu Accept („Fight for Freedom“, „Dark Night“) nebo Scorpions („Brothers in Rock“ a „Lonely Voice“). Korunu tomu nasazuje závěrečný hit „Back to the 80`s“, jakási testosteronová verze „Jump“ od Van Halen. Hudebně nic převratného, ale jak je vidět, na koncertech si své publikum retro kapela najde. Pokud se zaměříme na zvuk, je slyšet, že mnohé je studiově doladěno, hlavně sbory i zpěv.
Ruská Amalgama prozatím sklízí úspěchy v domovině, kde v současnosti zaceluje hlad po západních metalových souborech, ať produkcí, nebo působením ve Scorpions revivalovém spektáklu, který v symfonickém provedení prezentuje jejich songy. Hlavním důvodem poslechu alba je především působivá hra Andreje Smirnova, na osobitější písně si posluchač bude muset ještě chvíli počkat.
6/10
|
