V roce 2004 přišel dle španělské bandy Tierra Santa čas na Apokalypsu. Kdo byl však seznámen s tvorbou kapely, dobře věděl, že výhrůžný název bude plnit maximálně komerční charakter a při spuštění kotouče se dostaví stará známá heavymetalová konstrukce, jež bude ve skutečnosti neškodná a přítulná jako hladová kočka. Daleko větší hrůzu mohl vzbuzovat obal nahrávky, který prodloužil sérii umělecky beznadějných motivů, podle nichž se nikdy nedala odhadnout skutečná kvalita hudebního obsahu. Ten býval zpravidla na zcela jiné úrovni, a titul "Apocalipsis" se v tomto ohledu nestal žádnou výjimkou.
Slušnou jakostní fazónu držela zvuková produkce, avšak oproti jiným deskám laťka mírně klesla. O zvuk se postaral Juan Antonio San Martín, jenž se později - konkrétně v roce 2010 při tvorbě desky "Caminos de fuego" - ke Svaté Zemi připojil jako klávesák. Hudební složka zůstává v podstatě na svém, přestože samotný úvod alba by mohl svádět k trochu jiným myšlenkám. Rozjezd skladby "Nerón" s atmosférickými syntezátory působí na poměry kapely nesmírně progresivně. Překvapení pokračuje v sólové části, kde zaslechneme ozvuky amerického blues rocku. Nakonec jde o pouhé střípky, které se v dané skladbě ani v dalším průběhu nahrávky nijak nerozvinou, což zřejmě nebude vadit nikomu z konzervativního jádra tradičních posluchačů kapely (u těch ostatních je velmi nepravděpodobné, že by z poslechem alba vůbec začali).
Během prvních písní začne být zřejmé, že autory neopouští skladatelská forma, ačkoli tvůrčí břit předešlých alb zůstává mírně otupen. Mezi nejchytlavější momenty úvodu desky patří klidně přepouštěné a nádherně gradované sloky v písni "Nací siendo libre" (Narozen svobodný), ve kterých se odráží lahodný románský sentiment. Slabším momentem je refrén, se kterým si Španělé hlavu moc nelámali (platí také pro předešlou titulní skladbu). Ve čtvrté stopě "Tu misión" (Vaše poslání) se opět dostaví moment překvapení - to když hlavní kytarový motiv tvoří škrábaný, ve své nejintenzivnější chvíli až thrashmetalově kousavý riff. Potvrzuje se tím obecná snaha o malinko odlišný a temnější výraz, což je sympatické i proto, že se z těchto pokusů kapela rychle vrací do bezpečných autorských končin ("Tu misión" ovšem celkově spadá do slabší části nahrávky).
"Kamikaze" znamená v souladu s názvem dravou rytmickou jízdu, na kterou jsme si oproti předešlým albům museli nějakou dobu počkat. Nicméně vyplatilo se, skladba působí jako přímý metalový direkt, kterému na síle dodává rázně utnutý (= neprotahovaný) finiš. Poté kapela opět mění náladu, a to do kamarádských tónů v intencích stylu AOR. "Rumbo a las estrellas" (Cesta ke hvězdám) staví na vlídných kamarádských vokálech a větrném klávesovém motivu, jenž vynáší k nebesům nádherný refrén, a poté i melodicky přesně zapíchnuté sólo. Výsledkem je neodolatelný hit a jedna z nejlepších kompozic Španělů vůbec.
V další části alba najdeme tažný příspěvek "El grito de la tierra" (Křik země), ale také slabší kousek "Sonar con ella" (Sen o ní), ve kterém zahaprují zpěvy, dlužno dodat, že nikoli poprvé. Frontman San Juan jakoby se při nahrávání nenacházel v dokonalé formě, navíc se občas pouští do hrubších poloh, které mu nesvědčí. Závěr kotouče se odehraje ve velkém stylu. "Esta tierra es mía" (Tato zejmě je moje) je svižnou písní s parádními slokami, dobrým refrénem a geniálně vsazeným sólem. Přesně tyto skladby znamenají pádný důvod k poslechu španělské formace a jejímu neutuchajícímu velebení. Poslední příspěvek "Hermando del viento" (Bratr větru) znamená poklidné a velmi vkusné rozloučení s albem, které i přes drobné pokusy o změnu skladatelské polohy zůstalo tradičním, ale především kvalitním zápisem španělské kapely.
|
