Přestože se první desetiletka formace Tierra Santa jevila bezmála jako idylická, něco se v útrobách kapely přece jenom dělo. Vlastně se není co divit - když někde probíhá rychlá kadence alb, jež jsou tvořena v (téměř) totožné sestavě, jen málokdy se to obejde bez rozporů mezi jednotlivými členy. Dříve nebo později se dostaví ponorkové problémy a někomu začne cosi vadit. Krize u těchto Španělů vypukla naplno v roce 2008, kdy došlo dokonce k rozpadu kapely. Ještě předtím nicméně Tierra Santa stihla vydat sedmou řadovku s titulem "Mejor morir en pie" (Zemřít čestně).
Pokud bychom si chtěli zahrát na psychology a hledat příčiny krize v samotném obsahu hudby, neměli bychom až tak těžkou pozici. Některé z desítky nových skladeb skutečně odrážejí pomyslnou tvůrčí nepohodu, a jako takové patří mezi nejslabší písně v celé dosavadní historii kapely. Netýká se to ovšem celého alba, které vedle mdlých kousků nabízí téměř dokonalé autorské protějšky - skladby vysoce chytlavé, jež se mohou směle zařadit po bok nejlepších kompozic kapely (takže jde z pohledu psychologie přece jenom o malý oříšek, proto tuto vědeckou disciplínu opustíme).
Zápornou kategorii zastupuje především song "Otelo", jenž by se ve zvířecí oblasti dal popsat jako "pajdavý kus". Nejpodivněji působí zpěvy, které navozují představu vysoce znuděných vokálních protagonistů (vedle San Juana se o doprovodné hlasy tradičně starali Arturo Morras a Roberto Gonzalo). Podobný stav probíhá u refrénů písní "Hoy vivo por ti" (Dnes žiji pro tebe) a "Un grito en el aire" (Výkřik do vzduchu), případně ve slokových částech stop "Si tu alma has de vender" (Duše na prodej) a "Una luz en la oscuridad" (Světlo ve tmě), ve které se navíc hudebníci neúspěšně snaží o klasický hardrockový výraz.
Do kladné kategorie spadá na chlup stejný počet songů. Úvodní titulka začíná vůbec poprvé v historii pěveckým motivem, jenž společně s lehkou kytarovou vyhrávkou a svěžím tempem udá vítězný tón celé skladby. Vše je přesně na svém místě, noty jsou seskupeny s inspirační energií, ve které nechybí nápad ani lehkoruká heavymetalová hravost. V "Magii" Španělé vytáhnou z rukávu nosný klávesový motiv, jenž ve společnosti mimořádně chytlavého refrénu učiní z této položky další nezapomenutelný hit Tierry. "La impureza de la amistad" (Nezdravé přátelství) staví na pohodově vstřícném a zpěvném náboji, "Nunca te alejes de mi" (Nikdy mě neopouštěj) na výrazně kytarové vyhrávce. Třetím vrcholem v pořadí se stává kompozice "La tentación" (Pokušení), v níž rytmika aktivně reaguje na jemné klávesové ponoukání, do zábavného melodického mejdanu brzy vstoupí povedené slokové hyperboly, a posléze také citlivě vnesené sólo. Skladba plní vysoce chytlavou funkci, přestože v ní v podstatě absentuje chorusový part.
Sedmým albem se uzavřela první etapa španělské kapely. Rok po vydání desky se na svět dostává objemná kompilace s velmi prozaickým titulem "1997 - 2007", jež znamená symbolickou rozlučku s firmou Locomotive Records. O několik měsíců poté skončila i samotná kapela, čímž vznikla pauza potřebná pro vyčištění nastřádaných jedů. Terapie ovšem netrvá dlouho, už v roce 2010 se Tierra dává dohromady, aby stvořila velmi dobré album "Caminos de fuego" (Cesty ohně). Pevné autorské jádro Juan/Morras/Gonzalo tak začalo psát druhou etapu své hudební historie.
|
