Kolo bylo už dávno vynalezeno, což je výhoda německých Fatal Fire. Na debutu „Arson“ nemusí nic objevovat, stačí jim držet se pravidel, podle kterých se hrálo v osmdesátkách, být dostatečně akční, rychlí, ostří a melodičtí, mít pořádně našlapanou rytmiku, kytarové ostrostřelce, kteří pálí riffy jako z kulometu a zpěvačku, která tomu dodá patřičný říz. A pak byste ani nemuseli používat omluvné zaklínadlo, mluvící o tom, že na prvotině se nad nějakou drobnou chybičkou dají oči snadno přimhouřit. Fatal Fire nebyli daleko od toho, aby to takhle klaplo, nicméně bez přimhouřených očí se „Arson“ úplně neobejde.
Fatal Fire vsadili na křížence heavy, power a speed metalu, ve kterém žádný ze stylů nemá vyloženě navrch, takže byť není nahrávka kdovíjak pestrá, neztratíte se v ní, k čemuž přispívá i fakt, že Fatal Fire si vystačili s pouhými osmi skladbami. Pokud si za něco kapela zaslouží absolutorium, je to kytarový dvojzápřah, který album táhne úžasně nahoru. Není třeba žádných složitostí, stačí hrát rychle, dobře a do nekomplikovaných melodií nacpat maximální drajv, zápal a chytlavost. Rytmické duo v tom drží s oběma kytaristy krok, takže hudba spolehlivě šlape. Pro Fatal Fire je velmi důležité, že si kytary poměrně často říkají o dominantní postavení, případně dělají velmi silného sparing partnera zpěvačce Svenje Rohmann, která, pokud má možnost se o instrumentalisty opřít nebo se za ně lehce schovat, je zcela vyrovnanou částí silného celku. V momentě, kdy je odpovědnost za celkový výraz složena na její bedra, Fatal Fire ztrácí glanc.
Vezměte dvojici skladeb „Dawn Of Fate“ – „Crossroads“. První z nich krásně rozklokotá svižný a melodický kytarový motiv a dokonale připraví půdu pro dravý zpěv. Svenja má hlasivky dobře nabroušené (k nejdivočejším časům ikonické Dorotky Pesch bych si ji přirovnávat netroufl, ale zhruba někde na tomhle území byste Svenju potkat mohli). A pak přijde vystřízlivění s „Crossroads“, kytary jsou poměrně v klidu a zpěvačka je najednou poměrně jalová. Je jasné, že v této konstelaci nemá závěrečná vláčnější „Ardent Wave“ příliš šancí na úspěch, ale chlapi z Fatal Fire jsou poměrně gentlemani, takže vůdčí roli na Svenje kdovíjak často nenechávají. Ve finále lze konstatovat, že deska jako celek dobře odsýpá a optikou prvotiny lze na Fatal Fire pohlížet jako na velmi nadějnou kapelu.
|
