Japonský hudebník Jien Takahashi je powermetalový nadšenec, který se netají svojí oblibou finských Stratovarius. Před časem se mu povedlo odkoupit od Tima Tolkkiho práva na několik skladeb, které zařadil do playlistu svého projektu Majustice. Loni zveřejněné debutové album "Ancestral Recall" nebylo zlé, nicméně dojelo na příšernou zvukovou produkci. Takahashi ale mezitím rozjel novou kapelu Violet Eternal, která znamená ve všech ohledech kvalitativní posun.
O zvuk se tentokrát postaral osvědčený Dennis Ward, takže se dílo s titulem "Reload the Violet" dá v pohodě poslouchat. Parťákem mladého Japonce se stal italský zpěvák Ivan Giannini, kterého si Takahashi vybral na základě jeho výkonu ve formacích Vision Divine a Derdian. Nutno zmínit, že jde o spolupráci povedenou. Japonský autor dokázal napsat dobrou muziku, jejíž silná melodická podstata Gianninimu vyloženě sedla.
Určitým překvapením je žánrový akcent nahrávky. Takahashi se svému oblíbenému power-speedu věnuje spíše okrajově, a to v úvodu a závěru alba. Skladba "The Echoes of Time" v refrénu navíc příliš vykrádá straťácký hit "Phoenix", což narušuje její - jinak vcelku pozitivní - vyznění. Závěrečná "Sonata Black" pochází z Tolkkiho pera a poprvé jsme ji mohli slyšet na debutu Majustice. Díky lepšímu zvuku se teprve nyní odkrývají její vnady, které jsou vskutku obrovské a znamenají (vzhledem k autorství) trochu paradoxní vrchol desky. Tohle je power-speed prvotřídní kvality a jednoznačná tutovka pro příznivce rychlomelodického žánru.
Hned v závěsu se veze neoklasický rychlík "Over the Sorrow", do nějž si Giannini napsal vokální linky, kterými dal v nejlepším slova smyslu vzpomenout na domovské Derdian. Vnitřek playlistu ovšem tvoří skladby jiného druhu. "Now and Forever" se dá považovat za malý úlet, ve kterém si Japonec zakoketoval s temným progem. Smysl to moc nedává, skladba nicméně funguje jako jednorázové zpestření. Poté následují písně, které mají blízko k melodickému heavy metalu nebo až hard rocku. Je to překvapivé, dramaturgicky trochu podivné, ale ve skutečnosti vůbec ne špatné. Skladby jsou příjemně uvolněné, zpěvné a překypují autorskou hravostí, která se moc hezky poslouchá. Pomyslným vrcholem této odlehčené sekce jsou songy "Under the Violet Sun" a "Heartless" se šlapavým rytmickým nábojem a výborně vypointovaným sólem. Japonský autor se pochlapil a po loňském propadáku posluchačům naservíroval povedené a zábavné hudební dílo.
|
