Skupina pocházející ze švýcarského Curychu se ukazuje jako nová tvář rocku v harmonickém spojení mladistvé nevázanosti a veteránské moudrosti, tvrdí propagační materiály. Nechci hned poplašně křičet „zapomeňte!“, protože i na tomhle šprochu se něco pravdy najde, nicméně to nejzásadnější, na čem novinka hard rockových King Zebra funguje, je vyzrálost, nadhled, zpěvnost a dostatek energie.
Pojem nová tvář rocku nabourává fakt, že King Zebra s albovým debutem přišli už v roce 2013 (to, že z tehdejší sestavy už v kapele není ruka, ani noha, je věc jiná…), pojem mladická nevázanost trochu naráží na to, že instrumentální sekci netvoří už kdovíjací rybízci, veteránskou moudrost by měl zřejmě zastupovat Eric St. Michaels, bývalý pěvec kapely China, do jejíž diskografie se poprvé zapsal už v roce 1991. Pravdou je, že hudebníci King Zebra už zjevně nasbírali dostatek zkušeností, aby jejich nahrávka zněla dostatečně mazácky, a Eric St. Michael v řadách kapely zřejmě našel elixír věčného mládí. A toto spojení neomylně vede k tomu, že King Zebra aktuálně natočili svou nejpovedenější nahrávku.
Důvody jsou dva. Kdyby se psala osmdesátá léta (plus ještě nějaký pátek po nich), do kterých King Zebra neomylně míří, skladba „Children Of The Night“ by se na vás valila ze všech obrazovek a spolehlivě by otřásala stadiony. Pokud chtěli King Zebra napsat někdy hit, který z hlavy nevyženete, s neposednou a energickou „Children Of The Night“ s parádním refrénem, ohromně živým klimprem a krásně nabroušenou kytarou trefili absolutní střed terče (jen svět se od té doby hnul). Druhým důvodem je fakt, že většina zbývajících skladeb za ní příliš nezaostává, takže „Between The Shadows“ funguje i jako dobře vyrovnaná (méně výrazné chvilky se ale najdou) a v rámci stylových mantinelů i celkem pestrá kolekce.
Velmi zábavné a snadno vstřebatelné album, jiné doporučení pro poslech „Between The Shadows“ není třeba.
|
