Život v sovětských satelitech nebyl ničím příjemným. Sedmdesátá léta minulého století jsou zastřena normalizační šedí, v osmdesátkách se dýchalo trochu lépe, o nějakých projevech svobodného ducha ale nemohla být řeč. Bylo úplně jedno, jestli šlo o Československo, Maďarsko nebo Polsko, všude vládla komunistická zvůle a perzekuční hrozba visela nad každým náznakem odporu. Jedním z největších trnů v oku rudého politbyra byla metalová komunita. Vlasaté máničky divoce přikyvující agresivní a nemelodické muzice, to přece nebylo hodno poctivě pracující dělnické třídy.
Ve skutečnosti pohlavárům vadily svobodomyslné projevy mladých lidí, kteří se nechtěli podřídit tupým zákazům, a proto představovali potenciální hrozbu. Jenže to by komanči museli pozavírat většinu dospívajících lidí, a to přece jenom nešlo. V šedých zákoutích měst proto vesele probíhaly zakázané burzy, metláci nakupovali a posléze x-krát kopírovali západní hudbu a ve svých bytech na sebe nechali působit její okouzlující a dříve neslyšenou sílu. Tak v polském městě Olštýn začal své námluvy s nejtvrdšími hudebními styly i mladičký Piotr Pawel Wiwczarek (dnes známý pod přezdívkou Peter), jedna z největších a nejvlivnějších osobností světového death metalu.
Jeho grupa Vader (netřeba zmiňovat, odkud přišla inspirace k tomuto názvu) se za účasti kytaristy Zbyszeka Wróblewskiho zrodila před jedenačtyřiceti lety. To znamená, že se ve zkušebně kapely nejprve protáčely jiné žánry, nežli death metal. Nejprve to byl - zejména pod vlivem fošny "British Steel" od Judas Priest - britský heavík, poté přišel - díky "Show No Mercy" od Slayer - na řadu thrash, kterého se Vader nikdy úplně nevzdali. Vedle Petera, jenž si v počátcích nechal říkat přezdívkou Behemoth, se postupně vystřídalo několik hudebníků. Lídr nejprve zkoušel hrát na basu, velmi brzy ale přesedlal na nástroj, jenž má ještě o jednu až dvě struny navíc.
Milníkem se pro Petera stal rok 1988, kdy do Vader vstoupil jistý Krzysztof Rackowski. Nesmírně nadaný bicmen, který výrazným způsobem formoval zvuk a deathovou podobu kapely. Většina metalových fanoušků jej bude znát pod přezdívkou Docent. V tu dobu vzniklo demo "Necrolust" a o rok později veledůležitý kraťas "Morbid Reich", který znamenal první zalarmování světového undergroundu. Nahrávky se údajně prodalo rekordních deset tisíc kusů, díky čemuž si Poláků všimla exkluzivní firma Earache Records. A začaly se dít věci...
Vader dostali možnost nahrát debutové album ve švédském studiu Sunlight. Když se ukázalo, že na daném místě není možné vytvořit důstojný zvuk, rozhodli se hudebníci k odvážnému a v podstatě bezprecedentnímu kroku. Již nahranou desku odmítli jako nedodělek a poprosili firmu o zaplacení nové lokace. Vedení labelu kupodivu souhlasilo a poslalo kapelu do anglických studií Rhythm. Tam už vzniku díla "The Ultimate Incantation" nic nebránilo, album se podařilo úspěšně nahrát a na pulty obchodů jej dodat 16. listopadu roku 1992. Po devíti letech od vzniku Vader a tři roky po pádu komunismu se Peter a jeho fanoušci konečně dočkali prvního plnohodnotného zářezu.
Poláci se na debutu představují jako spolek připravený na boj s celosvětovou konkurencí. Studený východní vítr, jenž zazní v intru "Creation", přivane bzučivé deathové riffy a Docentovo bicmenské krupobití. Brzy se přidají kvílející sóla a samozřejmě Peterův harsh (nikoli growling), který ještě nebyl vybroušený do pozdější dokonalosti, svoji kvalitu už ale bezesporu měl. Úvod alba je nesmírně silný. Na kultovní položku a zároveň videoklip "Dark Age" naváže ještě intenzivnější palba "Vicious Circle", jež ve své primární animozitě zdraví americké smečky Deicide a Malevolent Creation. Na své thrashové období dají Poláci vzpomenout v dalších, rytmicky členitějších skladbách. Ostrý a dnes již klasický pochod stopy "The Crucified Ones" doprovodí Peter oblíbenou taktikou významně navalovaných a poté bohorovně vypouštěných vokálů. Přidají se řehtající sóla a peprná thrashová plocha na závěr. Zlovolná "Final Massacre" evokuje rané Slayer, snaha o co nejrychlejší tempa se ale v případě Vader stává lehce překotnou.
První album Poláků je jako čerstvě upečený chléb, nebo spíš veka - vzhledem k přepálené čtyřicetiminutové délce. Nejlepší na něm jsou jeho křupavé okraje. Zatímco vnitřek tracklistu tvoří v podstatě jednolitá a splývající střídka, konec a začátek se nese v područí velmi dobré autorské tvorby. "Demon´s Wind" upoutá drsnými vozovými riffy, pozvolně rozehraná "Decapitated Saints" přepne do šťavnaté blastbeatové řezničiny a neuvěřitelného Peterova frázování (k dokonalosti je ovšem tento song doveden až v nové verzi na albu "Welcome to the Morbid Reich"), "Breath of Centuries" pak znamená výtečné uzavření celé nahrávky. Debutovou deskou dali Poláci metalovému světu jasně najevo, že s nimi musí začít seriózně počítat. Death´n´thrashové kostky byly vrženy a jejich hodnotový součet byl slušný. V příštích letech se ale měl začít dramaticky zvyšovat...
|
