Vytrvalcem roku se stává… Nebýt finálního Štěpánova sebehodnocení, asi by do úvah nad tím, čím by se dali na první dobrou trefně charakterizovat českobudějovičtí Warhawk, vytrvalost nepatřila. Faktem je, že v dlouholetém souboji s nástrahami osudu téhle power metalové partě dech nedochází a víra v dobré časy (i ve zdánlivě nesplnitelný cíl natočit víc alb s jednou zpěvačkou) ji neopouští. O dění ve Warhawk, kteří si jako předběžný dárek k dvacátým narozeninám vloni nadělili album „As Above So Below“, se rozpovídal bubeník Štěpán Halla.
Warhawk právě dopisují druhý křížek na svém hřbetě. Jak bys dvě dekády vašeho života charakterizoval?
Je to v podstatě skoro rodina po těch letech. S Mírou jsme kapelu zakládali na podzim 2004, Fanny přišel 2006, a Denny je s námi třináct let. A jako v každé rodině je to jednou nahoru a jednou dolu. Ale natočili jsme jedno demo, jedno ep, tři desky, hráli na největších festivalech u nás, a příští rok se nám snad povede oslavit dvacet let a vyjet na jeden z největších festivalů v Evropě. Myslím, že je na co být pyšný, jen by měl člověk zůstat při zemi, aby si nerozbil hubu.
Když zavzpomínáš na dobu vašeho začátku, kdyby ti tehdy někdo položil otázku, kde vidíš Warhawk za dvacet let, mohl bys říct, že jste zhruba tam, kde sis představoval, že budete?
To úplně ne. Na začátku jsme chtěli být hrozně slavní a hrát po celém světě. Jenže pak do toho muzikantského života, potažmo fungování byznysu nakoukneš, a zjistíš, že to je všechno o hoooodně složitější. Taky samozřejmě zjistíš, že dělat muziku na vrcholový úrovni a mít zároveň rodinu a ještě práci nejde. To byl taky důvod, proč jsme nekývli na nabídku jednoho zahraničního vydavatelství při vydání našeho debutu. Fanny měl malé děti, Míra a holky měli kus do dokončení vysoký školy. To není nejlepší doba na podepsání smlouvy, která tě donutí všeho nechat a vyrazit do světa. Samozřejmě člověka napadne, co mohlo být. Ale věřím že jsme udělali tenkrát dobře.
Jak pojmete dvacetileté výročí, budou oslavy nebo je to jen pouhé číslo?
Zatím přesně nevíme. Máme pár nápadů, jak to oslavit a začínáme se o tom bavit. Tak uvidíme, co vymyslíme za bejkárnu. (smích)
Album „As Above So Below“, které vyšlo vloni na podzim, se rodilo postupně od roku 2019. Jak náročné je postupovat způsobem „přískokem vpřed“, při kterém vás pozastaví korona i změna na postu zpěvačky?
Kdyby jenom zpěvačky, ale i klávesáka. No, není to nejlepší metoda. Ale zaplať pánbůh všechno dopadlo. Jen to prostě trvalo dlouho. Muzika byla v podstatě hotová i nahraná, chyběly kompletně klávesy ve dvou písních, nějaká kytarová sóla a zpěv byl asi u poloviny věcí pracovní.
U Warhawk platí, co deska to jiná zpěvačka. Bylo třeba v souvislosti s odchodem Simony Reindlové měnit nějak zásadně vokální linky pro chystané skladby nebo při hledání zpěvačky bylo jasné, že je třeba vybrat dámu, které skladby padnou přímo na tělo?
V podstatě jsme nic moc upravovat nemuseli. Na desku jsme měli zpěvy od Simony jen pracovní, takže si je Katka včetně textů, za mojí a Mírovy asistence, upravila. U starých věcí, co hrajeme naživo, je to v podstatě bez úprav.
V čem vidíš příčiny fluktuace u mikrofonu a věříš ještě tomu, že se ti podaří natočit dvě desky se stejnou vokalistkou?
V to doufám pořád!!!! (smích) To, že nám nějaká zpěvačka vydrží třeba už navždy, je můj sen. Ale pokud už kapela někoho nebaví nemá cenu ho držet za každou cenu, to byl v podstatě odchod Simony. Už v kapele nenacházela nadšení, radost. U Jolany to bylo podobné. Tam navíc byly zdravotní problémy s hlasem.
Deska vznikla ve vašem studiu White Rabbit. Neuvažovali jste o tom svěřit se do rukou někomu jinému, je pro tebe možnost o všem rozhodovat a udělat vše čistě podle svého velkou výhodou?
Kdybychom měli jet nahrávat k někomu, tak bychom byli za týden na mizině a neměli bychom hotové nic. Nejsme bohužel v tomhle ohledu moc rychlá kapela. (smích) A vlastně nám to asi docela vyhovuje. Takže pro nás to je výhoda. Nahrát něco, týden počkat a pak se rozhodnout, jestli je to dobrý nebo ne.
Musím přiznat, že z pohledu soudobých technických možností mi zvuk desky přišel poměrně skromný. Odpovídá finální podoba nahrávky tvojí představě o zvuku před začátkem nahrávání?
Z pohledu zvuku. Upřímně, nemám rád devadesát procent nových metalových nahrávek, protože je to všechno až nechutně dokonalé, ale bohužel i totálně odlidštěné. Kde jsou doby, kdy jsi jen podle pár not rozeznal kapelu od kapely a mohly nahrávat ve stejném studiu. To je dneska problém. Všechno to krásně hraje, ale.... byla by to debata na dlouhé hodiny. My jsme vždycky chtěli znít z desky tak, aby to bylo hodně podobné tomu, co z nás jde naživo. A myslím, že se nám to na poslední desce docela povedlo. Dokonce jsme přemýšleli o tom, že bychom příští desku, alespoň co se muziky týká, natočili živě.... ještě uvidíme.
Asi nejpřekvapivější a přitom velice přitažlivý moment je využití saxofonu v jedné z nejpovedenějších skladeb alba „The Flying Dutchman“. Předpokládáš, že tento nástroj ještě v budoucnu využijete? Co bylo podnětem k tomu, pustit se do zpracování tématu Bludného Holanďana?
Saxofon je skvělý nástroj s úžasnou barvou. Všeobecně dobré dechy rocku a metalu hrozně pomáhají. Ať to byli Extreme nebo třeba Angra. A pokud budeme mít pocit, že se to bude někam hodit tak klidně. S radostí. Text k „Flying Dutchman“ jsem psal já. Je to v podstatě smyšlený příběh o partě kluků, kteří najdou uprostřed lesů téměř rozpadlou loď a zjistí, co je zač. A pak trochu magie a je to! (smích) Když píšu občas nějaký text, vždycky několikrát do kola poslouchám nahranou muziku, zavřu oči a ono to u mě probudí nějakou vizi, nápad, emoci, příběh...a pak už to jen popsat slovy.
Jaké jsou aktuální plány Warhawk pro nadcházející festivalovou sezónu, bude přes léto hodně příležitostí poslechnout si skladby z „As Above So Below“ naživo?
Jelikož měl na podzim náš kytarista Míra zdravotní problémy se zády a já s rukou, tak jsme se nikam moc netlačili, ale pár koncertů nás čeká. Ale chceme napnout sílu na příští rok.
Dokázal bys shrnout, co na Warhawk posluchači nejvíc oceňují?
To je spíš otázka pro fanoušky. (smích) Já doufám že rozmanitost našich písniček, jejich barevnost, u některých snad energie... a naše vytrvalost! (smích)
|
