"Je ovšem škoda, že se nikam neposunula zvuková produkce, jejíž počítačová umělost přece jenom výsledný dojem o kus sráží", přesně tak jsem zakončil recenzi předešlé řadovky italských symfoniků Rhapsody of Fire. Tenkrát šlo již o druhý případ nepříjemného syntetického soundu z dílny Sebastiena Levermanna, který zůstává hlavním studiovým technikem i v případě nového alba "Challenge the Wind". A protože se opět nic nezměnilo, není tentokrát možné aplikovat stejnou dávku velkorysosti. Čeho je moc, toho je příliš...
Opravdu není jasné, proč italský kapelník Alex Staropoli touží po stále stejné zvukové kulise. Je pravda, že poslední tři řadovky jsou součástí ságy "The Nephilims Empire Saga", to ale není důvod, aby produkčně splývaly jako supermarketová kuřata. Muzika plná živých symfonií vyžaduje podobně svěží ozvučení, kterého se ovšem posluchačům nedostává. Kvůli tomu nelze naplno docenit ani kompoziční úroveň, jež zůstává v případě nové desky obstojná. Tedy většinou...
Úvodní trojice skladeb má klasický rhapsoďácký švih, ve kterém nechybí chytlavé orchestrální a sborové motivy, jimž razí hlavní cestu charismatický frontman Giacomo Voli. Sympaticky působí letmé autorské připomínky slavné minulosti, které napínají červenou nit nostalgických emocí. Podobně si vede i skladba "A Brave New Hope" s ojedinělým speedovým pohonem v refrénu, nebo epicky výpravná finálovka "Mastered by the Dark". Vnitřek tracklistu ale podobně kladně rozhodně nepůsobí.
Songům chybí dostatek nápadů a melodické předivo, které by vábilo k opětovným poslechům. Nejsmutnějším příkladem je šestnáctiminutová darda "Vanquished by Shadows", jež pobaví leda kusými sborovými sekvencemi, jinak tento pokus o další pamětihodný kolos hrubě nevyšel. Při popisu slabin nové nahrávky Italů nelze vynechat krátké vokální štěky, jejichž nátlaková invazivnost začne lézt brzy na nervy. A to v závětří všech tónů pořád visí chladně odosobněná zvuková produkce, která postrádá tlukoucí srdce. Finální hodnocení proto nemůže být dvakrát vřelé.
|
