Čím jiným by kapela s názvem Stormborn měla otevřít album, než úderem hromu? První albové zahřmění londýnské pětice zaznělo před dvanácti lety, nicméně ještě předtím se kapela pokoušela prorazit pod podobně úderným názvem Megafist (a na chvilku se přejmenovali i na Seven). Jelikož v rámci Stormborn po vydání debutu poměrně dlouho nedošlo k žádnému dalšímu výboji, Stormborn zcela utichli v roce 2019. Když se v roce 2021 začala sbírat nová oblačnost, sešli se téměř v kompletním složení, jediná změna proběhla u mikrofonu, kterého se ujal Chris Simmons. Stormborn přesně věděli po kom sáhnout – jednak byl Chris pevnou součástí Megafist, jednak to není žádný pěvecký elegán, jenž by měl potřebu užívat si klenuté melodie, přímočarý tah na bránu a melodická uřvanost jsou vlastnosti, které plně zapadají do neučesaného výrazu Stormborn.
Stormborn svůj styl odvážně označují jako novou vlnu melodického heavy metalu, realita je prostší – teorii o tom, že všechno už tu bylo, ani Stormborn nezboří. Inspirace u Dio, Judas Priest, Iron Maiden se kapela nesnaží nějak maskovat, upřít jí nelze energii, drive a maximální nasazení, hráčské dovednosti (velmi neposedná, melodická a šikovná kytara je jednou ze zásadních dominant nahrávky), když v dvou krátkých instrumentálkách Stormborn zpomalí, trochu se jim do cesty plete Metallica, když vytáhnou nejchytlavější melodii v naháněčce „Serpentine“, neodbytný brouk v hlavě začne (nejhlasitěji, v trochu tišším módu na to dojde i na jiných místech) bádat nad klasickou otázkou, kde jste to už slyšeli.
Kolekce „Zenith“ má být konglomerátem písní, které vznikaly v hodně dlouhém období – základ nejstarší y nich sahá do raného období Megafist („napsali jsme ji jako děti…“) a přes písně z před několika let se dostaneme až k aktuálním. Rozdíl nepoznáte, i to lze brát jako důkaz toho, že Stormborn dělají přesně takovou muziku, která jim jde od srdce. Uvěřit se jim to dá, ale čekat, že by někdy měli výrazněji hýbat (byť jen s britskou) metalovou scénou, je hodně optimistické, byť zábavný potenciál v nich je. Jen název „Zenith“ vyplýtvali (snad) přece jen zbytečně brzy.
|
