Jsou dvě skupiny lidí. Jedni Amon Amarth doslova zbožňují a roznášejí střípky jejich „pokladu“ kudy chodí, naopak ti druzí zasévají nenávist hluboko do země. Na tom teď nezáleží. Tak či onak budou muset obě skupiny vzít na vědomí, že novinka „With Oden on Our Side“ je připravena, „natažena“ a vstřelena do davu.
Amon Amarth nikdy nebyli tělesem, které by mě extrémně přitahovalo. Samozřejmě to je zapříčiněno průměrnou muzikou, kterou za celou svou dekádu vyvrhávají. Ne, že by to byla alba špatná, ale nikdy si nedokázala udržet mou delší pozornost. Dvě, tři, čtyři dobré skladby, zbytek šeď, která byla, jak se říká, na jedno brdo. S postupem času, ale přibývá hráčské vyspělosti, kreativity a objevují se inovace. Pro někoho dobře, pro někoho zle. Pravdou ale již bude, že Amon Amarth již zdaleka nejsou nějakou death metalovou kapelou jak ve svých počátcích. Při poslechu novinky proplouváte tolika alternativami, že bych nejraději zůstal u kritéria – melodic metal.
Jak jsem nastínil, novinka přináší zatím nejrozmanitější zážitek a pánové sladí, co to dá... Na druhou stranu, rukopis mají jasně čitelný a patentovaný. Nebude tedy nijak neobvyklé, že si v duchu položíte otázku: „Kde jsem tohle jen slyšel?“. Tady se nabízí otázka toho, že hlavní mozkové kapely působí pouze v AA, čili nemají kde rozvíjet svůj potenciál, konkrétně ho rozvíjet jiným směrem než právě zde. Přenesení právě jinde zažitých vlivů by zcela jistě prospělo, ale už by to nebyli ti Vikingové u kterých vlastně nikdo nechápe, čím se proslavili.
Co se týče zpěvu, tak ten byl vždy aspektem, který mi velmi lahodil. Koketování mezi deathovým mur-murem a blackově nasáklým ječákem dokázalo vždy navodit vynikající atmosféru, zejména v melodičtějších pasážích. Nejinak tomu je i na „With Oden on Our Side“, jen s tím rozdílem, že zde je oněch potencionálních melodičtějších pasáží povíce. Klasicky výborný zvuk za zpěvem rozhodně nezaostává a zní tak příjemně, „nekomerčně“ :-). Rovněž přibylo více „vychutnávkových“ sólíček, vyhrávek a všelijakých potřebností. A řekl bych, že možná i díky tomuto má výsledný produkt blíže k šlapavější struktuře než tomu kdy bývalo. Více středních temp, více podobných postupů z pohledu bicích a rozmanitější skladba písní.
Amon Amarth jsou definitivně více přístupnější. Rozhodně se nestávalo, že by mi na mysli při poslechu vyvstávaly všechny strastiplné vzpomínky, jak u „Gods of War Arise“. Pocity tedy hrají u novinky rovněž svou podstatnou a neměnnou roli.
Ano, zvolili si novátorskou cestičku a určitě napjatě očekávají jaké se jim dostanou reakce. Jestli toto má být jedna z nich, tak prosím. Já vztyčuji palec, potřásám rukou Metal Blade Records a s klidem říkám, že lepšího alba od Amon Amarth jsem nevyslechl.
Zvedá se tedy ona průměrná šeď s pár pozitivními výkřiky do tmy v hlasitý jekot, kterému ale stále chybí dost na to, aby mohl „stanout“ před branami Valhally a zakřičet si z plných plic...
|
