HOLYCIDE - Towards Idiocracy
Přestože sestava španělských thrasherů Holycide prochází častými změnami, muzika zůstává pevně a neměnně zakořeněná v osmdesátých letech. Tady je vše jasné už při pohledu na logo i obal novinky "Towards Idiocracy". Old-school jako z marcipánu, v každém momentu vzdávající podprahový hold některé z žánrových ikon. Nejčastěji v hlavě naskakují Slayer, díky blackened thrashovému projevu frontmana Davea Rottena Holycide připomenou také Sepulturu nebo Sodom z období výborné fošny "Tapping the Vein". Skladby mají intenzitu parního válce a rychlost nasraného stáda hrochů, v čemž je jejich síla i slabina zároveň. Při oddělených dávkách musí staromilské posluchače strhnout dardy "A.I. Supremacy", "Towards Idiocracy" nebo "Technophobia", ve kterých nechybí masa tučných thrashových riffů, jež se za sebou řadí jako sparťanští vojáci připraveni zuby nehty chránit svoji čest. Pokud si ale pustíme desku v jednom zápřahu, musíme počítat s variantou, že si po dohrání posledního tónu budeme připadat jako kadáver rozježděný na vyprahlé silnici tisíci auty. Španělům trochu chybí kompoziční rafinovanost, jež by je vystřelila dál od konkurence, leccos ale dohání nasazením a v neposlední řadě výborným zvukovým mixem.
6,5/10
YouTube ukázka - A.I. Supremacy
CHAINSAW - Satan
Kdybych tuhle kapelu poznal ve svých pubertálních letech, určitě by mě zaujala názvoslovím. Zbytnělé hormony tehdy vyhecovalo cokoli provokativního a kvalita muziky většinou byla na druhém místě. Dnes to mám přesně naopak, takže ačkoli ve mně titul "Satan" nebo přezdívky hudebníků "Necropervert", "Witchkiller" a "Nuctemeron" vzbuzují jenom mírné pobavení, rád na tuhle hru přistoupím díky hudbě, která není vůbec marná. Asi není nutné zdůrazňovat, že stylovým středobodem řecké smečky Chainsaw je blackened thrash, jehož zrod sahá k pradávnému průsečíku, kde se ve svébytné žánrové permutaci mísily vlivy Motörhead a Venom. Tutovým kompozičním prvkem je speed metal, který popohání tradiční stylové prvky, v čele s krátkými vyhrávkami, jež občas připomínají bučení dobytka u dveří jatek. V nejsilnějších momentech (mezi které spadá např. titulní song) Řekové připomenou dost možná nejlepší žánrovou partu současnosti, Kolumbijce Witchtrap, na jejich geniálně funkční autorskou úspornost ale v komplexním měřítku nemají. Přesto album "Satan" stojí za hřích (vzhledem k jeho titulu jde o rouhání tuplované), což platí pro fanoušky subžánru, ale i pro všechny ostatní.
6,5/10
YouTube ukázka - Satan
CATBREATH - Slice ´Em All
Parta Catbreath sice pochází z Německa, na její hudbě to ale moc poznat není. Tohle je crossover thrash newyorského střihu, jenž by se vyjímal na libovolné koncertní soupisce legendárního klubu CBGB. Agresivní a nátlakový hardcore míšený s nazubeným thrashem, neustálé změny temp a nasrané zpěvy solitérní i týmové. Tohle už tu bylo mnohokrát, a přece vše působí smysluplně, životně a hlavně zábavně. Podíl nadhledu je zřejmý při čtení názvu kapely i zhlédnutí přebalové malůvky, která zdobí debutovou fošnu "Slice ´Em All" (postaral se o ni osvědčený Timon Kokott). Nesmírnou výhodou jsou - krom dobrého zvuku - zmíněné změny rytmů a dynamiky, jež nedovolí významnější úbytky pozornosti. Zvlášť potěší přepnutí do šťavnatě zriffovaných sekvencí ve skladbách "Plastic Smile" a "Strike of the Claw", stejně tak závěrečný námel "Blood Spill Claw Kill", v němž probíhá vícehlasné vyšťěkávání slůvek titulu skladby a funguje to nadmíru efektně. Pravda, některé kusy zabírají o něco méně ("Ballad of the Splattered Corpse", "Head of the Snake") a frontman Philipp Wolter nepatří mezi nejlepší vokalisty všech dob, fanoušci žánru ale budou spokojeni, nemluvě o koncertech, kde se hudební energie vytvořená kapelou Catbreath zúročí s dvojnásobnou kadencí.
6,5/10
YouTube ukázka - Plastic Smile
|
