Ani se nechce věřit, že název Dreamgate, který si zvolila nová powermetalová kapela z Itálie, nebyl v daném žánru doposud využit. A opravdu - metalová encyklopedie Metallum žádný jiný spolek tohoto jména neregistruje. Minimálně v tomto ohledu se tedy jihoevropská pětice poskládaná ze členů formací Ghost City a Edran trefila. Rovněž art-work z dílny brazilského umělce Romula Diase není k zahození, ovšem s tím hlavním, tedy hudbou, už to tak slavné zdaleka není...
Na těchto Italech je úsměvné, s jakou samozřejmostí vynášejí na melodické světlo hudební postupy, které byly zastaralé už před několika dekádami. Tady si nikdo s osobitostí hlavu neláme, půjčuje se od Helloween, Rhapsody, Twilight Force nebo i Skylark, a překvapivě to nijak zvlášť neirituje. Kvintet muzikantů evidentně patří mezi fanoušky inkriminovaného stylu a jejich úsilí proto působí celkem sympaticky. Kousky "Sun King", "Dragonero" nebo "Dreamgate" mají slušný speedmetalový náboj, několik dobrých nápadů, a zároveň brnkají na nostalgickou strunu u každého, kdo začínal s power metalem před čtvrt stoletím.
Jenže tím jakoby se autoři trochu vyčerpali, ve zbytku songů už mnoho chytlavosti nečekejme, každý obstojný moment navíc relativizuje zvuk, který je mělký a neprůbojný jako demo z devadesátek (v tomto ohledu se archaický přístup opravdu nevyplácí). Pocit skladatelské naivity zesílí kousek "No Sweat No Glory", jenž je inspirován fotbalovými hymnami, kupodivu ale ne italskými - titul písně používá jako heslo belgický klub FC Bruggy. Hudebníci z Dreamgate mají své jasně dané limity, žánrové hvězdy z nich nikdy nebudou, několik málo (mimořádně nenáročných) fanoušků ale potěšit můžou.
|
