Je obdivuhodné, jakou stabilní formu si polská grupa Vader držela v prvních dvanácti letech aktivní studiové existence. V tehdejší metalografii kapely nenajdeme jediné slabé album, a pokud se křivka kvality významněji pohnula, pak směrem k maximálním hodnotám (viz zápisy "De Profundis" a "Litany"). Tato výborná série nemohla trvat do nekonečna (nebo mohla?), při tvorbě pátého alba "Revelations" každopádně k žádným výkyvům nedošlo a dílo z roku 2002 můžeme bez zardění zařadit mezi klenoty, jež vzešly z myslivny kapelníka a výhradního autora Petera Wiwczareka.
Ačkoli úvod alba, které bylo pod znakem firmy Metal Blade Records vydáno v poslední květnové dekádě, indikuje spíše konzervativní autorský počin, až příliš využívající tradiční skladatelské znaky, včetně opětovného sáhnutí do thrashe, ale také nástin méně obvyklého industriálu a heavy metalu ("The Nomad"). První dvě skladby každopádně působí jako zahřívací kolo před tím, co má následovat. Velmi slušně vyšly rychlopalby "Wolftribe" a "Whisper", druhá i díky hostujícímu hrdlu páně Nergala. Naprosto famózně dopadl příspěvek "When Darkness Calls", kde do pozvolného nájezdu vstoupí chytlavý thrashový pochod a poté deathová smršť s nádherně zpívajícím riffem. Tato skladba skrývá několik dalších trumfů, včetně přelévavých temp a kvákavého sóla, přičemž Peterova kapela - ve které se nově, avšak nakrátko usídlil basista Konrad Karchu alias Saimon - využívá každý z nich s dokonalostí sobě vlastní.
Atraktivní blast beatové hody pokračují v položce "Torch of War", sklon k jistému změkčení, které předtím již naznačilo několik indicií (např. klávesy hostujícího umělce Ureca), potvrdí kousek "The Code", jenž by se dal nazvat jako doposud nejmelodičtější song v historii Vader vůbec. Poláci každopádně dokázali, že zvládají s přehledem i tuto uživatelsky vstřícnější polohu. V předposlední stopě "Lukewarm Race" se svištivé kytary stávají deathmetalovým ekvivalentem barokních smyčců, finálovka "Revelation of Black Moses" představí další tvář Vader, tentokrát ponuře atmosférickou (opět dochází k využití kláves), ale také zbytečně roztahanou (ačkoli sólové pasáže působí mistrovsky tísnivě).
Z historického pohledu mohlo být album "Revelations" typickou řadovkou v metalografii kapely, která potvrdila její dlouhodobě dobrou formu. Osud tomu ale chtěl jinak. Tato deska se totiž stala posledním (plnohodnotným) dílem, na kterém bubnoval Krzysztof Raczkowski alias Docent. Při tvorbě navazující studiovky si tento polský umělec při pádu ze schodů zlomil ruku, což mu celkem logicky znemožnilo pokračování v nahrávacím procesu. Možná by se na něj i dalo počkat, kdyby incident nebyl jenom dalším z dlouhé řady těch, které měla na svědomí Docova dlouhodobá závislost na alkoholu a drogách. Právě tato nespolehlivost naštvala Petera do té míry, že se rozhodl najmout jiného bicmena. V tu chvíli ještě nemohl tušit, že brzy nato bude následovat tragédie daleko strašlivějších rozměrů...
|
