Grungeová bouře se dávno přehnala a melodické kapely zase začínaly vystrkovat růžky. Domain svoji první etapu života utnuli v roce 1992, takže mohli mít návrat na scénu jednodušší v tom, že neměli prostor zpronevěřit se svému stylu a v jejich diskografii se nikdy neobjevila deska, o které by se dalo tvrdit, že se na ní kapela snaží přizpůsobovat letícím trendům. Jenže když se na přelomu tisíciletí začalo mluvit o tom, že Domain se probouzí z hibernace, jediným, kdo se ze staré sestavy podílel na návratu, byl Axel Ritt. (Byl to pravý čas. Uplynulo dost času a fanoušci se mě často ptali, jestli Domain zase nebude existovat, tak jsem se rozhodl přivést kapelu zpátky k životu). Možná to byla dobrá příležitost udělat za Domain tlustou čáru a začít zcela od nuly. Po téměř celé dekádě mlčení a v situaci, kdy u mikrofonu nestál velmi výrazný Bernie Kolbe, bylo zcela jasné, že Domain musí znít jinak. Angažování Carstena „Lizarda“ Schulze nebyl špatný tah, který Domain nasměroval do daleko více rockových vod (Zeptal jsem se bývalých členů kapely, jestli mají zájem, ale nikdo z nich neměl. Hledal jsem ty nejlepší lidi, které jsem pro novou sestavu našel, produkoval a nahrál jsem novou desku, jen aby mi týden před vydáním alba přišel do schránky soudní zákaz, který mi zakazoval pracovat se jménem Domain. Šlo to k soudu, kde jsem si musel své jméno koupit zpět. Nebylo to moc hezké).
Těžko říct, co bylo vejce a co slepice, zda se Axel Ritt od starého výrazu chtěl dostat k novému, a proto hledal zpěváka, který by měl k hard rocku blíž než Bernie Kolbe, anebo zda ho Carsten natolik zaujal, a proto se s ním snažil najít společnou hudební řeč (kde je Schulzova země zaslíbená se nejlépe ukázalo o rok později s debutem Evidence One). Album „One Million Lightyears From Home“ je dobrou spojnicí – u některých skladeb si lze celkem snadno představit, že by ideálně zapadly na kteroukoliv z prvních třech desek Domain, řada dalších by v naivnějším a daleko jednodušeji namalovaném světě z první etapy života kapely působila jako pěst na oko a dávní fanoušci je asi kousali jen ztěžka.
Pokud bych měl volit skladbu, jejíž název i obsah by nejlépe charakterizovaly aktuální formu kapely, album by neslo název „New Horizon“. Domain k novým horizontům zamířili a skladba je jednou z těch, jež by na starých deskách mohla najít místo, nicméně do nedávných nálad úplně nezapadá Carstenův syrovější projev. Snad proto, aby staří fanoušci hledali k nové vizáži snadněji cestu, je album pojmenované podle písně, na níž bych vsadil poslední pětník, že byla napsána na přelomu osmdesátých a devadesátých let (Pravděpodobně by se našlo pár fanoušků, kteří truchlili po starých časech, ale drtivá většina fanoušků byla z nového alba nadšená. S odstupem času jsem měl při výrobě udělat pár věcí jinak, ale celkově jsem s výsledkem docela spokojený). Halekacímu motivu zpěvného refrénu se téměř plně přizpůsobil i Carsten a podle úvodu alba se mohlo zdát, že Domain se drží starých pořádků (však také Ritt skladbu neoficiálně nazýval „Lost In The City Part 2“), ale už zemitější „Trail Of Fools“ je poměrně snadno opouští a „Can`t Stand (What You Do To Me)“ se sice drží dávné melodiky, ale vůbec nemá potřebu nevázaně poletovat k výšinám a zní usedleji i vyzráleji. V „Move On“ a „Blistered Soul“ Domain sáhnou až po alternativnějším výrazu, Axel Ritt si neodepře potěšení představit své šikovné prsty v instrumentálkách „Fumble Fingers“ (neboli „Let čmeláka“ od Rimského-Korsakova) a bluesem načichlé „Gary-Boy“, inspirované hrou Garyho Moorea.
Snaha vystavět most z devadesátých let do nových časů je na albu zcela zjevná a svým způsobem to po téměř celé dekádě mlčení nebyl úplně dobrý krok, byť snaha oslovit, potěšit a udržet staré fanoušky je pochopitelná. V případě těch ne zcela ortodoxně naladěných na starý Domain mohla fungovat, byť se dalo jasně předpokládat, že na další desce už bude pupeční šňůra s Domain z první etapy definitivně přestřižená.
Poprvé ve své hudební kariéře jsem byl za všechno zodpovědný, což byla docela výzva. Dnes je to standard, ale tenkrát jsem byl občas nějakými věcmi zahlcen.
|
