Když se na jaře roku 2021 rozpadla kapela, v níž působil kytarista Skjómi, využil axeman volný čas k tomu, aby si dostatečně užil folk metal a melodeath, který s chutí už léta poslouchal. A přitom ho napadlo, že přece není tak těžké v tomto žánru něco vytvořit a začal skládat. Zrodila se instrumentálka „Die Sage“ a když ji zaslechl Haldruhir, budoucí zpěvák kapely Sagenbringer, nabídl se, že k ní napíše text. Do vydání debutového eponymního alba Sagenbringer v té době zbýval pouhý rok a do vydání aktuální desky „Zeit der Geschichten“ roky tři. Mohlo by se tedy zdát, že v souladu se Skjómiho teorií není na tvorbě folk - melodeathových skladeb nic obtížného, ale zápletka kolem Sagenbringer tak prostá nebude.
Německé čtveřici nelze upřít, že má pro pohanštinu dobře vyvinuté autorské buňky, takže slyšíte-li na Ensiferum, Turisas, či Wolfchant, zazní-li v éteru Sagenbringer, spolehlivě vás zatáhnou za uši. Bojovně skočné melodie plné lehké heroičnosti, s hrubým zpěvem, energií, nespornou chytlavostí, u kterých se v ruce může ocitnout meč stejně dobře jako korbel plný opojného moku naplňují vyjma úvodního intra prakticky celé album. Pár koňských délek, které Sagenbringer ztrácí na slavnější kolegy, je tvořeno jednak určitou umělostí, jednak monotónností. Tam, kde by šlo atmosféru učinit daleko autentičtější pomocí lidových nástrojů, tam se do popředí dostávají klávesy (díky tomu z toho trošku kouká maďarská Dalriada, byť Sagenbringer jsou daleko hrubší). Německá čtveřice plně rezignuje na jakýkoliv vývoj skladeb – prakticky od začátku každé z nich je naprosto jasné, kam vás Sagenbringer zavedou. Z počátku to nevadí, protože do každé položky kapela naskočí s adrenalinem vyhecovaným na maximum, jenže dál už cesta nevede, a proto album postupem času zní poněkud monotónně a zároveň kteroukoliv ze skladeb lze doporučit jako ideální reprezentativní vzorek desky.
Kapele vychází i sázka na rodnou řeč – drnčivě hrubá němčina do nálady alba ideálně zapadá, funguje i to, že chropot se občas střídá s lehce blackově uskřípaným vokálem, pohanská image bude na koncertech také přidávat kladné body. „Zeit der Geschichten“ je trochu hořko-sladká nahrávka. Na jedné straně je silný potenciál (skladby se do hlavy tlačí velmi snadno), na straně druhé pocit, že se ho kapele zcela nepodařilo využít.
|
