Asi málokdo po albu „One Million Lightyears from Home“ věřil tomu, že by Domain měli potřebu či chuť vracet se do devadesátých let. Ve stejné sestavě jako na comebackovém albu, s pohledem upřenějším do doby o pár let dříve, než když tvořili alba v devadesátých letech, se zjevnou chutí nerezignovat na melodie, ale přitom znít syrověji, Domain naskočili na tempo z první etapy svojí existence a už o sedmnáct měsíců od návratové desky přišli s pokračováním. Partnerství Axela Ritta a Carstena Schulze na něm dozrálo do v podstatě ideální podoby a pokud stylový posun na „One Million Lightyears from Home“ mohl od kapely odehnat pár dávných příznivců, „The Artefact“ mělo potenciál nalákat je zpět.
Důvod byl prostý, Domain si zachovali melodickou hravost a nešetřili dobrými nápady. V hymnicky rozverné hitovce „Mystery Stone“ s lehkým folkovým ocáskem, chytlavým chorálem a příchutí Garyho Moorea („Hudba Garyho Moora má v mém životě bezpochyby velmi velký vliv, když si trochu blíže rozeberete moji hru, najdete tam mnoho faktorů Garyho Moora, zejména pokud jde o rychlou hru a skutečný tón kytary. Gary Moore je číslo jedna mezi mými třemi nejlepšími kytaristy, druhé místo je Jeff Beck a třetí Brian May“ ), se velmi rázně vrátili k vlastním kořenům. Tohle mohla být cesta, na níž by si i zemitěji laděný Schulz své místo zjevně našel, nicméně pravá podstata kapely už byla o kus jinde. Akční bicí, vysoký jedák, nabroušená řezavá kytara a komplikovanější struktura v „Charade“, ještě akčnější a nervóznější „Blackhole Visions“ s velmi výraznými klávesami, živým piánem, vytvářejícím rozverně dráždivou atmosféru, kterou naprosto nemilosrdně zboří výborným sólem kousavá kytara (Rittův nástroj tvoří s Lizardovými hlasivkami zásadní dominantu desky), či dramatická „Seasons (The Circles Around the Moon)“ se studenými klávesami, fanfárovým motivem, působivými sbory i zjemněním zásluhou kovbojsky laděné kytary tvoří základní pilíř alba a dokazují, že tohle spojení mohlo mít budoucnost.
Ze svébytně omlazující předělávky „Day Tripper“ z dílny Beatles ( „O tuhle písničku jsem musel docela tvrdě bojovat. Zpěvákovi Carstenu Schulzovi se tento nápad vůbec nelíbil, ale podařilo se mi ho přesvědčit, že verze, kterou použijeme, by se do stylu Domain velmi hodila. Kromě toho to bylo číslo, které se naživo hrálo jen zřídka, když byla Domain ještě v předchozí sestavě“ ) sálá radost na všechny strany, přes orient protažená, temnější „Spirit Of The Sun“ (Axel si v ní zahrál na sitar – „To byla skvělá zkušenost. Jednalo se však o elektrický sitar. Poskytl nám ji můj a Carstenův společný přítel Ralf Jung, který je sám velmi dobrým hudebníkem a dnes má rozsáhlou sbírku netradičních nástrojů“ ), bezprostředně skočná „Heart Of The Line“, pohodovka „Almost Eden“, bluesem prosycená syrovost „Downtown Babylon“ i závěrečná rychlovka „Experience XTC“ s kytarou očíhnutou snad až v říši AC/DC ukázaly, jak snadno lze vytvořit pestré album bez toho, aby se kapela musela hnout z rockového území.
Zdálo se, že transformaci Domain do nových časů a nálad nemůže nic stát v cestě.
„Byl to vývoj od hard rocku k melodickému metalu. „The Artefact“ bylo jednoznačně nejvíc heavy albem, jaké jste kdy vytvořili, takže představovalo další stylový vývoj.“
|
