Pokud bychom měli nějaké časové období definovat jako nejkrizovější historický úsek Poláků Vader, musela by to být polovina nultých let. Právě tehdy kulminovaly problémy s bicmenem Docem, jenž byl sice naprosto zásadní součástí kapely, vše ale přebila jeho drogová závislost. Během nahrávání zápisu "The Beast" (2004) si zlomil v opilosti ruku, což se stalo pověstnou poslední kapkou pro kapelníka Petera. Ten Docenta v rozčilení vyhodil a my už se asi nikdy nedozvíme, jestli to mohlo mít nějakou souvislost s tím, co se stalo jenom o několik měsíců později, kdy Docent v pouhých třiceti čtyřech letech zemřel na náhlou zástavu srdce.
Zápis "The Beast" je prvním albem, na kterém nebubnuje Doc, a je to znát ve všech ohledech. Dílo je vyčpělé, chybí mu dřívější energie a v součtu platilo za nejslabší nahrávku v historii Vader. Nový bicmen Dariusz Brzozowski alias Daray není špatný, jeho výkon ale působí neprůbojně a zdaleka není v organickém souladu s ostatními nástroji, jako tomu bylo v případě Docenta. Je možné, že si Peter zrovna vybíral slabší autorskou chvilku a že by deska dopadla polovičatě i s Dokem v sestavě. Souhra okolností je ale natolik očividná, že se tomu člověk prostě zdráhá uvěřit.
Peter při psaní desky navázal na měkčí momenty předešlého zápisu "Revelations" a při tvorbě navazujícího díla tyto prvky ještě o poznání zdůraznil. Album obsahuje heavy metalová sóla či hymnické nástupy, nechybí prvky melodeathu, špetka industriálu a doposud zřejmě největší podíl thrashe. To zní sice sympaticky, je však nutné obratem dodat, že potenciální říz thrashových riffů oslabuje ploché a nedůrazné ozvučení (o produkci se staral sám Peter Wiwczarek). Další nevýhodou je pocitová nepůvodnost některých skladeb, neboť polský autor vybírá nejen sám sebe, ale i řadu svých konkurentů.
Nejlépe dopadly rychlé položky "Out of the Deep" a "Insomnia", v nichž Peter pracuje s typicky chytlavým motivem úsečně podsekaných frází. V pohodě poslouchatelné jsou víceméně všechny rytmicky aktivní pasáže, jež mnohdy výrazně vynikají nad zbylým obsahem písně (např. tempově proměnlivá "The Zone"). "Firebringer" zaujme speedovým sólem, "Choices" zase atraktivně nasekanými thrashovými riffy. Albu nicméně neprospívá absence kratších sypaček (ani jedna skladba se tentokrát nevešla pod tříminutovou hranici), a nakonec ani jeho celková, bezmála čtyřiceti minutová stopáž.
A tak se fošna "The Beast" navždy zapsala do historie nikoli jako výjimečně dobré album, ale jako první dlouhohrající nahrávka bez ikonického bicmena Doka. Zpráva o jeho smrti zasáhla nejen Petera a jeho spoluhráče, kteří Docentovi následně věnovali EP "The Art of War", ale samozřejmě také celý deathmetalový svět. O jak výjimečnou uměleckou osobnost šlo, dokazuje každé dílo, které Doc okořenil svým jedinečným bubenickým výkonem a stylem. Vzdát hold mu můžeme tím, že se k "jeho" albům budeme co nejčastěji vracet...
|
