Jestliže předešlý zápis "The Beast" působil nedovařeně a poté navíc kapelu zasáhla zpráva o úmrtí dlouholetého bicmena Doca, jeví se návrat Vader do původní formy jako malý zázrak. Je známou věcí, že jedině "dělání, dělání, všechny smutky zahání", a tak je jenom dobře, že Poláci neotáleli s návratem do studia a již v roce 2006 vrhli na svět krvavý zápis s titulem "Impressions in Blood", který vrátil kapelu na přední deathové pozice.
K jeho poslechu vítá zle podmanivý art-work z dílny Řeka Spirose Antonioua (Septic Flesh). Chorobné dílo, které otvírá temné kobky našich duší a vypuštěné démony zve na spřátelený pokec. Důležité je, že při takových dýcháncích neustále vnímáme pocit umělecké nadsázky, která se velmi podobá taktice, se kterou např. dlouhodobě pracují britští Cradle of Filth. Ale nejen obal, dokonce i hymnické orchestrální motivy, jež prostupují sedmou řadovku Vader, tvoří pojítko se spolkem Daniho Filtha. Ne, tohle není zlo ve své čisté podstatě, ale pouze stylizovaná hra, jejímž cílem je odreagovat, pobavit, a třeba i jemně přetransformovat temnější stránky našich niter (že podobné kapely ve své podstatě vykonávají záslužnou psychoterapeutickou činnost, je věc dávno známá a ověřená).
Velmi důležitým aspektem alba "Impression in Blood" je vynikající zvuk vyprodukovaný bratry Wieslawskými v polských studiích Hertz. Jedině díky tomu můžou hudební kovadliny tohoto díla dopadat s adekvátní majestátností. Novou taktiku ve skladatelském počínání kapely indikují nejen zmíněné orchestrace, ale také skutečnost, že si lídr Peter Wiwczarek poprvé v historii naordinoval lehký relax a k autorskému stolku připustil i někoho jiného, konkrétně kytaristu Mausera (napsal rovnou čtyři položky) a v případě intra "Between Day and Night" také mimokapelního Krzysztofa Olose. Že Peter pečlivě (možná až úzkostlivě) dohlížel na každou napsanou notu, nicméně dokazuje koncepčně jednotný skladatelský styl této nahrávky.
Základní znaky alba hledejme v pojmech "brutalita", "temná epika" a "rychlost". Skladby opět nakopává tradiční deathová strategie v podobě kulometných blast beatů a divokých dvoukopáků. Bicí jsou tak rychlé, až má člověk pocit, že v jednu chvíli zmizí kratičké pauzy mezi údery a vznikne jeden nekončící zvuk s intencí velkého třesku, který nás rozpůlí vejpůl. Je jasné, že se nový bicmen Daray po prvotním oťukávání v sestavě správně aklimatizoval a stal se důstojným Docovým náhradníkem (ačkoli jenom na krátkou dobu). Abychom pochopili smysl těchto slov, stačí si pustit song "Amongst the Ruins", kde se mistrovská práce s bicí soustavou obnaží v celé své kráse a dokonalosti.
A pak je tu Peter se svým svébytným hlasovým projevem, kytarovými sóly a riffy, které jsou jako cihly spojovány v mohutné stěny a hradby. Do malty je opět přimíchán podstatný díl thrashe, který jim dodává skluznou mazlavost a dohromady s deathovým pískem tuhne v pevný instrumentální beton. Nejde o žádné moderní prvky, ale o pravý old school ve stylu původní Sepultury (např. kytarová sekanina ve stopě "As Heavens Collide..."). Riffová řež je vždy ku prospěchu věci, ať už je vsazena do typické blastbeatové sprchy, nebo když v o něco pozvolnějším tempu naváže na orchestrální motiv, jenž trochu úsměvně připomene peklo z pohádky S čerty nejsou žerty ("Predator"). A co teprve, když do nájezdové pasáže válu "They Live!!!" zahlásí Peter povel "YES!", po kterém jsou na nebohé posluchače vypuštěny zlé a krvelačné notové bestie. Tohle jsou Vader v nejatraktivnější možné podobě! Zmínit je nutné kus "Helleluyah!!! (God is Dead)", který se stal koncertní tutovkou polské grupy a něčím jako hitem, mně osobně ale jeho refrén přijde až příliš prvoplánově podbízivý, a to textově i hudebně (zhruba v intencích toho, co na svých posledních řadovkách předvádějí němečtí Kreator).
Jestliže v roce 2004 přišlo malé zaváhání, jen o několik měsíců později (počítání zkraťme do vydání EP "The Art of War") už bylo zase vše při starém. Polské trio - v sestavě bývá uveden ještě basista Nowak, daný nástroj ale ve skutečnosti zastal Peter Wiwczarek - se vrátilo v plné síle a přesvědčilo celý svět o tom, že ve východní a střední Evropě vždy vládla, vládne a bude vládnout jenom jedna deathmetalová kapela.
|
