Andrew DCagna. Jméno, které musí zaznít hned na začátku recenze z jednoho zásadního důvodu. Tento americký hudebník je multiinstrumentalista a zpěvák, jenž je schopen jakoby mimoděk - vedle mnoha dalších kapel, jichž je nebo byl součástí - stvořit sólový projekt, kterému se pak věnuje s o to větší radostí. Jeho srdeční záležitost nese jméno Ironflame, funguje od roku 2016 a letos nabízí již páté studiové album.
Jen málokdy se stane, aby solitérní akvizice byla vyšperkovaná ve všech potřebných oblastech. V případě (téměř) padesátiletého Američana tahle obava odpadá, Andrew je schopen obstarat všechny nástroje a ještě k tomu výborně zpívat. Pouze se sólovými kytarami mu - podobně jako v minulosti - vypomohli kámoši Quinn Lukas a Jesse Scott. Novinka s titulem "Kingdom Torn Asunder" je tradičním příspěvkem kapely, ve kterém najdou zalíbení fanoušci osmdesátkového heavy metalu s lehkou příchutí evropského poweru.
Kupříkladu úvodní šleha "Blood and Honor" zní jako ideální mix mezi Iron Maiden (případně Riot V) a Helloween, kterých je Andrew velkým fanouškem. Rychlé tempo doplněné množstvím vyhrávek, melodickými nápěvy a příjemně civilním zpěvem chytá na první dobrou a nepustí ani při dalších posleších. Sice se zase o něco zmenšuje možnost najít rozdíly mezi podobně koncipovanými položkami, jichž je na každém albu Ironflame několik (v aktuálním playlistu ještě "Standing Tall" a "Riding the Dragons"), díky přetrvávajícímu kvalitnímu skladatelství to ale ničemu zásadně nevadí. To samé platí pro střednětempé položky, které svojí nenápadnou výpravností připomenou novodobé řecké party Sacred Outcry a Warrior Path.
Celé album udržuje konstantní úroveň (včetně dvou bonusovek "Cold Flesh Falls" a "Exile of the Sun"), jež ve výsledku nijak nevyčnívá ani nespadá pod kompoziční profil předešlých studiovek. Americký autor hraje hudbu, jejíž základní stavební prvky má vepsány hluboko ve své DNA, navíc tak činí s nadšením a nesporným řemeslným talentem. To by tradičním fanouškům žánru mělo bohatě stačit.
|
