Jako byla pro album "Impressions in Blood" spojovacím motivem krev, stal se pro jubilejní desátou řadovku koncepčním prvkem oheň. Název "Tibi et Igni" znamená něco jako "tobě a ohni" ve smyslu "přečti si to a spal". Oranžové plameny ozařují cover alba od legendárního umělce Joea Petagna, prostupují texty a společně s muzikou dělají z tohoto díla jednu obrovskou ohňovou vatru, která svolává k poslechu fanoušky nejvybranějšího death metalu.
Říká se, že co není rozbité, nemá se měnit. Tato formulka může vést k jistému zkostnatění osvědčených postupů, v případě Vader je ale jenom dobře, že při tvorbě tohoto díla byli jako producenti opět zvoleni bratři Wieslawští, kteří vždy uměli pro polskou družinu namíchat nejlepší zvukový koktejl. V tomto ohledu můžeme najít spojitost mezi alby "Impressions in Blood", "Welcome to the Morbid Reich" a právě "Tibi et Igni", a dohromady je považovat za homogenní studiový trojlístek, který se vyznačuje vynikajícím zvukem a neméně kvalitním hudebním obsahem.
Své místo v něm nacházejí temné orchestrace, které opět stojí na startu nahrávky, tentokrát jako součást příspěvku "Go to Hell". Díky mohutnému epickému vyznění skladby šlo o ideální otvírák následujících koncertů. Zároveň se nám poprvé představuje britský bicmen James Stewart, který v kapele vydržel až do roku 2022, a také basista Hal, jenž to s Vader táhne dodnes. Poslední věcí, kterou úvodní song - pocházející z dílny kytaristy Spidera - napoví, je nepolevující kvalita Peterova zpěvu a také přetrvávající kolaborace s osmdesátkovým thrashem.
Při poslechu alba si opět přijdou na své fanoušci klasické Sepultury, stejně jako příznivci slayerovských vyhrávek a sól. Jedno z nich zazní ve stopě "Where Angels Weep", ve které možná v rámci opakovaných postupů poprvé (a nikoli naposled) zavanou rutinérské tendence, díky nasazení hudebníků a dokonalému modernímu zvuku jsou ale případné námitky předem odsouzeny k nezdaru. Je to všechno šíleně jednoduché a prosté: tohle je metal ve své esenciální podobě, tohle jsou Vader, berte, nebo nechte bejt.
"Armada on Fire" pokračuje v půvabné a odzbrojující intenzitě, navazující "Triumph of Death" přijde se silnou thrashovou rytmizací, jejímž smyslem je divoké protřepání hlav na koncertních štacích. "Hexenkessel" byla klasikou už při nahrávání ve studiu (kde se dotváří podoba většiny skladeb Vader), song díky orchestrálním stěnám nabírá monumentální nádech, do hry postupně vstoupí blast beaty, thrash i jemné progresivní prvky, pouze refrén nemusel být ve své návaznosti na hitovku "Helleluyah!!! (God is Dead)" z alba "Impressions in Blood" tolik okatý.
V kusu "Worms of Eden" se najde prostor pro melodické vstupy, jeden z vrcholů alba hledejme v položce "The Eye of the Abyss", kde na tajuplné intro naváží heavymetalové trylky a parádně pauzírovaná deathová hra. V kulometné jízdě dlouhodoběji poleví až finálovka "The End", v níž se v plné kráse představí nejen nový bicmen, ale celá kapela vyprávějící teskný doomový příběh. Za zmínku stojí bonusy, z nichž song "Necropolis" znamená návrat na samotný počátek putování Vader (jde o vůbec první Peterem složený kousek), jedinečně dopadla skladba "Przeklety na wieki", ve které se v baladickém úvodu představí zpěvačka Marta Gabriel (Crystal Viper) a zbytek songu znamená slastný thrashový masakr.
Na závěr si dovolím osobní poznámku. Putování po hudební historii Vader pro mě znamenalo velmi příjemně strávený čas. Dostavila se nostalgie i zábavné seznamování s některými pozdějšími alby kapely, kterým jsem v době vydání věnoval z různých důvodů menší pozornost. Potvrdil jsem si dlouholeté přesvědčení, že jde o jednu z nejlepších deathových kapel vůbec a že podobně obdivuhodných hudebníků a srdcařů jako je Piotr Peter Wiwczarek se v metalovém světě opravdu mnoho nepohybuje.
|
