„Poté, co Alchemist našel víru v sebe sama, nastal čas vrátit se ke kořenům všech inspirací do „čubačího“ období“, avizoval v souvislosti s albem „Roots Of All Muses“ frontman severočeských Alchemist Mentol návrat kořenům. Uběhly dva roky a Alchemist předchozí krok lehce zpochybňují – „Po návratu ke kořenům všech múz si ALCHEMIST uvědomil, že aby vše správně fungovalo, musí být všechny prvky v rovnováze. Jestli tomu tak je, můžete zjistit sami vypitím jeho nového lektvaru „Equlibrium“…
Ať budou Alchemist o svém vývoji tvrdit cokoliv, jedna věc je jistá – nespletete si je, základ jejich světa bude vždy naprosto svébytný a nezaměnitelný. Neohebný, leckdy nezpěvný Mentolův vokál, syrový výraz, poměrně přehledné, jakékoliv líbivosti se vyhýbající kompozice a hodně prostoru pro všechny nástroje. A i když to tentokrát Alchemist vzali za trochu jiný konec, finální nálada je téměř stoprocentně podobná té, kterou přinášeli na předchozích albech. Fakt, že zjemňující klávesy hrají nezanedbatelnou roli, skutečnost, že se kapela vrátila výhradně k angličtině (pocit z toho, že čeština voněla o ždibíček více, je v podstatě krátkodechý), i to, že u řady skladeb je zmíněna výpomoc spřízněných muzikantů severočeské scény, to vše jsou jen střípky, které na závěrečný dojem z „Equilibria“ mají vskutku nepatrný vliv, jenž typickou auru v podstatě ani nepřibarví.
Pokud je možné u Alchemist hledat nějaké nakouknutí přes Rubikon, je jím pomalejší skladba „Missing Muses (Song For YYJ)“, v jejíž zklidněné vokální lince zní Mentol snad nejpřístupněji za celou dobu existence Alchemist (to, že to je zároveň nejméně typický moment pro Alchemist, asi netřeba dodávat). Závěrečná „In The Dark Of The Night“ sází o něco víc na atmosféru a nabídne nejzajímavější vývoj a gradaci v rámci celé desky, ostatní skladbám dominují hodně akční bicí a velmi barevné kytary, jejichž melodika a vyvedená sóla (jak je z nich vidno, hostující kytaristé přináší sympatickou jiskru, ale stejně nejpovedenější sólo nabídne Mentol v „Chains Of Our Perception“) jsou tím, co mě na „Equilibriu“ baví ze všeho nejvíc.
Nepředpokládám, že by se Alchemist měli někdy objevit na čele žebříčků populárních metalových kapel, takhle jejich muzika stavěná není. Ne, že bych netrpělivě vyhlížel, kdy Mentolova parta představí nový lektvar, ale faktem je, že s každou novinkou vždy o krůček zesílí pocit, že Alchemist zrají nejen z hlediska osobitosti, ale i z hlediska zajímavosti. A na téhle cestě je tradičně syrové „Eqilibrium“ jednoznačně nejdál, i když na objevení kouzla Alchemist je tradičně potřeba víc času.
|
