„Úspěch dal kapele křídla a dvacátému výročí Domain vytáhli další geniální tah ze svého rukávu. Pod produkčním vedením Axella Ritta dostalo pozvánku několik významných hudebníků, aby si zahráli na novém albu,“ praví se v bookletu k albu „Stardawn.“ Bráno čistě statisticky, aby Domain dosáhli na dopsání druhého křížku, bylo třeba započítat i období pod názvem Kingdom a pominout poměrně dlouhou dobu hibernace. Na druhou stranu, v asi deseti reálně odžitých letech Domain vydali osm řadových alb, což je porce, která by řadě jiných kolegů vystačila na víc než jen na dvacet let, a i přes zjevně hektické tempo vydávání desek Domain nikdy nešlápli vyloženě vedle.
Optikou alba „Stardawn“ představovalo předchozí album „Last Days Of Utopia“ jakýsi úkrok z plynulého vývoje do čím dál větší složitosti. Na „Stardawn“ se Domain v řadě kompozic vrátili k hodně technickému vyjádření, byť občasné návraty k melodickým skluzavkám pár povedených háčků přichystalo. K zamyšlení o tom, kam Domain míří, byl především fakt, že nejchytlavějším kouskem se stala opět velmi šikovně zpracovaná výpůjčka od Chrise DeBurgha „Don`t Pay The Ferryman“. Ambice Domain však zjevně ležely někde jinde. Závěrečná, velmi barevná, ze sedmi částí poskládaná upírská sága „Shadowhall“ evokuje koncepční choutky z minulého alba, díky vydatné proměnlivosti však působí docela nesourodě a roztříštěně, byť uspěchaná, následně hravě a dramaticky vykroužená titulní část patří k nejvydařenějším okamžikům alba.
Titulní skladba, natažená na téměř deset minut nenabídne kdovíjak zásadní nápad a těží především z instrumentální pasáže. V úvodní „In The Name Of Fire“ to chvíli vypadá, jako by Axel Ritt, který je opět ve výborné formě, měl chuť skočit do tandemu s Yngwie Malmsteenem, valivá „Crystal Stone Island (Warpath Pt. II)“ dotáhne Rittovy experimentální choutky do maxima. Baladická „I Ain`t No Hero“ s jemným piánem a velmi podmanivým Carstenovým hlasem (jenž jako by v celkovém součtu dostal o něco méně prostoru než obvykle) coby nejpřirozenější položka desky tvoří nejpřirozenější záchytný bod alba.
Album „Stardawn“ vyšlo 13.září, nicméně v v Domain to zaskřípalo natolik, že ještě v téměž roce kapelu opustil Carsten Schulz i rytmická sekce Meyer – Köllner. Po boku Axela Ritta zůstal pouze klávesista Erdman Lange a s budováním nové sestavy se zasekla i do té doby hekticky fungující autorská mašina. Šlo o celkem pochopitelný stav, protože druhou etapu zakončili Domain dosud nejslabší a nejméně konzistentní albovou položkou.
|
